Ráno si dospávám svůj sník, když tu najednou: crrrr, crrrrr, jeeeee, blbej mobil. Je neodbytný, takže se zavřenýma očima našmátrám kdesi na stole mobil a rozespale se tážu. „No, prosim?“
Z druhé strany se ozve (na mne až příliš sladký hlas): „Tak co miláčku, jak ses vyhajala. Co nožičky, nezebou tě?“ To už otevírám jedno oko a hlas z druhé strany pokračuje: „Ale že mi trvalo, než sem ti je zahřál, ty potvůrko.“ To už mám oči dokořán a v duchu si říkám: „Sním, či bdím?“ málem bych se pleskla, chce se mi strašně smát. Pán je naladěn, tak ho ještě chvilku nechám vrkat, pomyslím si a dál poslouchám: „Teda ale ta tvoje prdelka… mmm a….“ To se nedá, vybouchla sem v nezřízený smích. Pán byl zaskočen a mlčel. Po chvilce povídá: „Alenko si to ty?“ Já na něj: „No, jsem sice Martinka, ale jako budíček to nebylo vyloženě blbé…“ Tlemila jsem se jak prdlá, pán na druhém konci už také. Omlouval se, chudák, jak jen mohl. Neviděla jsem ho sice ale v ten moment byl určo červenej až na zadeli 😀 Poté přišel kluk a ukazuje mi mobil, kde měl sms – Ahoj Simono, proc si mi dala todle cislo, kdyz se ti na nej nejde dovolat? ahoj Tomas. To jsem už na plno vstala a koukla, zda není náhodou dnes úplněk – a ejhle, je. 😀 Takže, pokud se vám dnes stane něco neobvyklého, ani se nedivte. Jinak vám všem přeji krásný a klidný dník, lidičkové a lidičky
Ze srdíčka děkuji všem dobrovolníkům, kteří nám i nadále trpělivě pomáhají. Veliký dík, lidičkové a lidičky www.spvk.cz
*
Autor: Uzel Radim
Název: Abeceda sexu aneb 69 erotických překvapení
Anotace: Populární sexuolog přichází s novou knihou, v níž čtenáři kromě zajímavých informací z oblasti sexu nabídne nepřeberné množství erotických perliček a kuriozit. Slovníková hesla pojal autor značně netradičně a vybíral je s humorem a nadsázkou. Není to slovník v pravém slova smyslu, říká Radim Uzel v úvodu, protože ten člověka příliš nepotěší a rozhodně nepobaví.
*
Autor: Svěrák Zdeněk
Název: Po strništi bos
Anotace: Není to kronika mého dětství ani naší rodiny, chtěl jsem, aby to byla krásná literatura. Autoři takové literatury nejen vzpomínají na to, co viděli a slyšeli, ale také si vymýšlejí a fantazírují, aby jejich příběh stál za řeč. V knížce vyprávím o tom, jak byl malý kluk přesazen z města na venkov a co to udělalo s jeho duší. Jsem to já a nejsem to já. Je to mozaika, v níž jsou některé kamínky pravé a jiné přidané. Ale vy byste neměli poznat, který je který.
*
Autor: McBain Ed
Název: Která stála za vraždu?
Anotace: Na prkenné podlaze laciné nálevny, v postýlce střepů a v brouzdališti alkoholu zředěného krví, leží dlouhovlasá rusovláska se čtyřmi střelnými ranami v hrudi. Mrtvá. Proč však ten strašný nepořádek? Byl vrah natolik rozrušený, nebo chtěl prostě zmást stopy?
Dnes jsem se opravdu královsky pobavila.
To si tak s přítelem sedíme v kuchyni, popíjíme čaj, když tu najednou vstoupila do místnosti jeho maminka a znenadání mi položila otázku:
„Co Martino, a svatba bude?“
Na okamžik mne to zaskočilo, nicméně jsem pohotově odpověděla:
„To víte že jooooo, pozveme si na tu slávu nejmíň sto lidí!
Šaty budu mít s vlečkou a zlatem vyšívané.“
Ona s naprosto vyděšeným výrazem v obličeji: „To bude ale strašně drahý, kdo to bude platit?“
Já v naprostém klidu: „Když to tak moc chcete, toto výsostní právo vám mileráda přenechám.“
Přítel na maminku: „Tak, a máš to.“
Stála tak zkoprnělá, že by se nad ní i kámen ustrnul. To jsme už vybouchli v hurónský smích, kdy i ona pochopila, že jsme si dělali srandu. Jojo, ne nadarmo se říká – Kdo jinému jámu kopá… 😀
Krásný dník vám všem přeju, lidičkové a lidičky
Popis obrázku: Pár držíc se za ruce s komentářem – Smích?… Přejde…. Nás?… Nikdy!
Babička říká vnukovi: „Petříčku, když kašleš, dej si ruku před pusu!“
Petříček: „Neboj babi, mně zuby nevypadnou.“
*
Dvě blondýny hrajou šachy.
Góóól!“
„To neni tenis, ty krávo.“
*
Maminka se ptá malé Aničky: „Copak jsi, Aničko, dneska venku dělala?”
„To, co dělají ptáčci.”
„Jo? Ty jsi zpívala a pískala?”
„Ne, papala jsem žížalu!”
*
„Dceruška účetního zakopla o kámen a řekla: „Sakra, to bolí.“
Tatínek povídá: „Pokud tohle ošklivé slovo už nikdy neřekneš, dostaneš pětikorunu.“
Za pár dní přiběhne holčička ze školy za tatínkem jak na jehlách a nedočkavě povídá: „Tatí, mám nový slovo, který je nejmíň za dvacku!“
*
Pane doktore, večer nemůžu usnout. Musím pořád myslet na tisíc věcí.“
„Tak tedy vypijte před spaním sklenku kyselého mléka.“
„Pak budu klidně spát?“
„To sice ne, ale budete myslet jen na jednu věc.“
*
Stěžuje si Pepík Frantovi, že špatně usíná.
Franta: Počítáš?
Pepík: Jasně.
Franta: A do kolika?
Pepík: Do třech.
Franta: To jde, ne?
Pepík: Abych nekecal – někdy do půl čtvrtý.
*
„Haló, pane vrchní, ten řízek, co jste mi donesl, je cítit rumem!“ volá muž.
Číšník odstoupí dva kroky od stolu a praví: „A teď?“
*
Pepíček oznamuje otci:
„Pan učitel ti vzkazuje, že mi nemáš pomáhat s úkoly. Úplně prý stačí chyby, které nadělám sám!“
*
Muž v baru se ptá atraktivní ženy:
„Slečno, nechcete se mnou dělat magii?“
„A jakou?“
„Půjdeme ke mně, já vás pomiluji a vy potom zmizíte.“
*
„Jean, dojděte mi natrhat jahody.“
„Ale pane, vždyť je zima!“
„Dobře, půjčte si moje rukavice.“
*
Policajt zve kolegu: „Pojď k nám domu, ukážu ti, jak mám hloupého syna.“
Přijdou domů a otec říká synovi: „Pepiku, běž se podívat na stanici, jestli tam ještě nejsem!“
Syn se hned oblékne a jde na stanici.
Druhý policajt na to kouká a říká: „Máš pravdu, je úplně blbej.
Protože kdyby nebyl, tak si to mohl ověřit telefonem!“
Ještě jednou a asi to semnou sekne.
To si tak sedím, říkám si: „Co si dám na véču?“
Á, v troubě je ještě kousíček kuřete. Mělo by se zkazit… Bafla sem pekáček, škoda špinit talíř kvůli takovému ždibíčku, z lednice vytáhla salát a prostě se nabaštila. Nána samo žebrala, tak sem jí kousek hodila, aby dala pokoj. Nasoukala ho do sebe, poté si vzala do tlamičky svou tkaničku (její nejoblíbenější hračku) a lítala s ní kolem stolu. Jeden konec drží v papuli – na druhý konec číhá a snaží se ho chytit. Samozřejmě se jí to ještě nikdy nepovedlo. Je to číča statečná a nehodlá se vzdát za žádnou cenu. 😀 V telce hrála jakás, takás limonáda, tak jsem se zaposlouchala. Při reklamě jsem se zvedla, že dám pekáček do trouby. Už, už tam byl, jenže najednou kravál jak blázen a z trouby vyskočila Sába – samozřejmě přímou čarou do pekáčku. „Seš fakt pitomá viď tyjo? Už nevíš, kde by sis ustlala. Fuj tajksl kačeno bláznivá…“ Nevím, která z nás byla vyděšenější a vřískala víc. Ještě jeden její kočičí kousek a asi to semnou faaaaaaaaaaakt šlehne. Krásný, klidný večer a dobrou nocku vám všem přeju, lidičkové a lidičky…
– Před bouřkou, když klesne tlak, to jsem na umření, –
stěžuje si hostinský Rambousek, muž smutné tváře a trpitelských
očí.
To já taky. Co tam máš dál? – ptá se doktor. Rambousek
nahlédne do seznamu.
Ty křečový žíly. –
Koukni se na moje, – vyhrne doktor svou nohavici.
Gumový punčochy nosíš? –
Nosím. –
Anavenol bereš? –
Beru. –
No tak, co dál? –
Rambousek skloní oči k papírku jako řidič, který si přinesl
do servisu seznam závad na voze.
Nesu pivo. Někdo zavolá: Platím. Já otočím hlavu a už ji
nedám zpátky. –
A celej se otočit můžeš? Takhle? – předvede doktor.
To jo. –
Tak neotáčej hlavu, otoč se celej. –
Sestra Půlpánová se musí odvrátit, aby pacient neviděl, že se
směje.
– Co dál? –
– Nespím. Probudím se ráno ve čtyry a už nezaberu. –
To je v našem věku normální. Já nespím od půl čtvrtý. Říkej
dál. –
Klouby, – přečte Rambousek. – Kolikrát nemůžu ani vstát. –
Ale vstaneš. –
Nakonec jo. Poněvadž musím. –
Tak si nestěžuj. Jsou lidi, že nevstanou, – uklidní ho doktor.
Pane doktore, vy všechno zlehčujete, ale já vím nejlíp, jak
mi je. Já už tady dlouho nebudu, – upozorňuje Rambousek.
Chceš lázně, Bedřichu? –
Nechci. To mi neudělalo dobře. –
Tak jeď k moři. Zavři hospodu a jeď. –
Byl jsem předloni. Tam trpím průjmama. –
Tak jeď do Tater. –
Nesnáším vejšky, – vrtí hlavou nešťastný Rambousek.
– Tak víš kam jeď? – Rambousek tázavě vzhlédne.
– Jeď do Pelhřimova a prohlídni si krematorium. Ať víš, do
čeho jdeš. Další! – skoncuje to doktor.
Venku je hnusně, tak se aspoň zasmějem co???
Paní si jde koupit papouška. Vybere si takového malého, a zeptá se ho: „Tak co, ty malej hlupáčku, umíš mluvit?“ A on říká: „A co ty stará čarodějnice, umíš lítat?“
*
Zkouší pan učitel Frantíka: „Co je to mamut?“ Frantík po delší úvaze: „To je předválečný slon!“
*
Pračlověk si čte vysvědčení svého syna a říká:
„To, že máš 3 z lovu, chápu, jsi ještě malý. Ale že si propadl z dějepisu, který má jen dvě strany, to je hanba!“
*
Zazvoní zvonek u dveří. Paní otevře a najde za nimi opraváře s celou svou výbavou.
„Madam,“ hlásí opravář, „jsem ladič pian.“
Paní se brání: „Ale já jsem přece žádného ladiče neobjednávala.“
Ladič odpoví: „Ne, vy ne. Ale vaši sousedi ano.“
*
Jak se má tvůj nový papoušek?
„Ale, umřel týden po tom, co jsem ho koupil.“
„Cože, a na co?“
„Na vyčerpání, soutěžil s mojí ženou v ukecanosti.“
*
„Slyšel jsem, že tu máte strašně myší,” znepokojeně povídá mlynáři pantáta Bezzemek. „Nemohla se nějaká dostat do mých pytlů s moukou?”
„Zaručeně ne,” ujišťuje ho mlynář, „do každého jsem pro jistotu nasypal jed na hlodavce.”
*
Tchýně vaří v kuchyni guláš. Malý domácí kocourek se přitulí k noze a mňoukáním si vyprošuje kousek masa. Tchýně ho odtlačí nohou.
Kocourek se opět přitulí a prosí o kousek masa.
„Vypadni“ zařve na něj tchýně a odkopne ho do kouta.
Vzápětí přichází zeť z práce, posadí se ke stolu a tchýně říká:
„Uvařila jsem výborný guláš jen pro tebe,“ a nabere mu plný talíř.
Ještě než zeť začne jíst, přitulí se k němu kocourek a prosí o kousek masa. Zeť mu kousek masa hodí se slovy:
„Dej si, mazlíku.“
Kocourek maso zhltne a vzápětí leží natažený na zemi a nedýchá.
Zeť se rozlítí a zařve na tchýni:
„Tak otrávit jste mě chtěla, vy bestie,“ a prásk jí jednu po hubě, tchýně letí do kouta.
Kocourek pootevře očko a pomyslí si: „A máš to, mrcho lakomá!“
Krásný dník vám všem přeji, lidičkové a lidičky…
Čáslav – Autorské čtení čáslavské spisovatelky Jaroslavy Hofmanové se konalo v přednáškové místnosti městské knihovny. Akci zorganizovalo Městské muzeum a knihovna Čáslav ve spolupráci s Literárním klubem Dr. Nadi Benešové. Autorka při této příležitosti představila svou povídkovou i románovou tvorbu.
Autorka projevila empatii, když věnovala obětem výbuchu domu ve Frenštátě pod Radhoštěm honorář za knihu „Láska není minulost“. V loňském roce myslela na nevidomé a věnovala jednu ze svých knih a sbírku povídek do digitální knihovny pro zrakově postižené. Tato webová knihovna je projektem internetové knihovny pro nevidomé čtenáře, který založilo občanské sdružení „Svět pro všechny“, s cílem nabídnout nevidomým a zrakově postiženým čtenářům dostupný zdroj literatury a zábavy. A právě při besedě v Čáslavi mluvila také o knihách pro nevidomé a těžce zrakově postižené. Pro představu přečetla úryvek ze svého titulu „Příběh věrné kočky“ a poté ho pustila nazvučený počítačovým programem pro nevidomé, aby se návštěvníci ponořili do jejich světa a získali představu, jak vnímají knihy. „Já to nazývám takovým malým experimentem. A s velkými obavami jsem si kladla otázky: Budou posluchači rozumět monotónnímu vyprávění, když zavřou oči? Vyslechnou příběh stejně jako slepci?,“ uvedla Jaroslava Hofmanová.
Po ukončení přednášky se ukázalo, že to byly obavy zbytečné. „Takové zaujetí a ohlas jsem nečekala, je vidět, že svět nevidomých zaujal a snad jsem přispěla k jeho lepšímu poznání a porozumění těmto lidem,“ dodala autorka.
Na otázku, co Jaroslavu Hofmanovou motivovalo k pomoci nevidomým lidem, odpověděla, že tomu napomohlo náhodné seznámení s Martinou Roženkovou, autorkou projektu. ,,Ale je také pravda, že jsem měla babičku, která ráda četla a ve vyšším věku přicházela o zrak. Když oslepla úplně, dělala jsem jí radost a občas jsem jí předčítala. Kdybych věděla, že existuje knihovna pro nevidomé, určitě bych jí využila. Škoda, že se to dozvídám až teď, babička už umřela,“ poznamenala Jaroslava Hofmanová.
Autor: Vladimír Havlíček
Zajímavé názory na čtení nevidomých si můžete poslechnout zde…
Jaroslava Hofmanová z Čáslavi