Ten pocit, když se celé dopoledne drbete s obědem, aby nebylo furt to samé, a samo chcete hodně muziky za málo peněz. Dnes bude tedy Paella s kuřetem, pomyslela sem si a pustila se do díla. Vše pěkně podle receptu, aby to bylo šmrncovní, takže sem lítala od plotny ke kompu a obráceně. Sežralo to dost času, ale musela jsem se pochválit, následně poplácat snad i po ramínku… Jsem prostě hvězda. Do toho přišel rozchrápanej synátor, kterej vylezl z brlohu. Přistoupil k plotně, sundal pokličku z hrnce, zívl si a povídá: „Hm, lečo s rejží jo?“ Zaklapl poklici, otočil se a odešel. Já s vočima vytřeštěnýma, hubou votevřenou, sedíc jak vopařená. Dobrá, zejtra bude chleba s máslem, pánové… 😀 Prej lečo s rejží… Krásný dník vám všem jinak přeji, lidičkové a lidičky…
Snad nikdy jsem se netěšila na konec knihy, jako nyní, při korektuře tohoto „skvostu“… UF
Autor: Bauman Václav
***
Název: Paci, paci, pacičky…
***
Anotace: Humoristické dílko o dětství a dospívání homosexuálně orientovaného kluka v době reálného socialismu, podle všech anotací „na svou dobu nebývale přímočará zpověď homosexuála“, o jeho rodině ovládané despotickým otcem funkcionářem, o jeho zkušenostech, zážitcích a láskách. Hlavní hrdina, vypravěč, po celou novelu vystupuje poněkud infantilně, ale to slouží ke zvýraznění komického vyznění. Třebaže na několika místech čtenáře zamrazí, z valné většiny se u čtení řehtá, až mu tečou slzy.
***
Když už máme ten den učitelů, naskočila mi jedna vzpomínka ze střední školy. Tenkrát tam nastoupil nový učitel, o kterém se tradovalo, že je tak trošku nerváček a cholerik. Jako každej „puboš“ i já jsem cítila potřebu si ho vyzkoušet, že ano… Vzhledem k tomu, že měl jméno jako sladkovodní ryba, nebylo složité vymyslet totální blbost. S holkama jsem se vsadila, že budu na kus papíru psát ryby a když mi papír vezme, budu mu koukat do očí, jak dlouho to vydrží a co bude dělat. Tak se stalo. Psala jsem v klidu: Parma, parma, parma, štika, štika, štika, kapr, kapr… škub… Vedle mé lavice stál profesor, který nahlas a značně vztekle četl můj výtvor. Třída se bavila, on brunátněl a já mu vytrvale koukala do očí, nutíc se nesmát, ač to bylo v ten moment náročné. Vydržel asi 5 minut, poté po mně mrsknul křídu a vyžádal si učňovku, kam mi napsal následující poznámku: „Bobová mě během vyučování psychicky, fyzicky a duševně deptá…“ Úplně jsem teda nepochopila, jak fyzicky, nicméně mi tato kuriózní poznámka zůstala dodnes. Nutno dodat, že s panem profesorem jsme pak vycházeli dobře. Byl, možná stále je super chlap. Takže páni kantoři, všecko nej k svátku a hlavně trpělivost s tou naší mládeží 😀! Ostatním pochopitelně přeji krásný dník, lidičkové a lidičky
To sem včera byla ve zdejším marketu. Nic mimořádného. „Mlíčko, píp, chlebíček píp“…No co, asi to prodavačce lépe jde, když si nahlas předříkává. Když ale řekla „čtyři rohlíci, dva housky“, to jsem nevydržela a lidi, nelidi, prostě sem vyprskla smíchy. Chudinka na mě nechápavě koukala. Řekla jsem jí, že to řekla moc hezky, abych se jí nedotkla. Ona na to pohotově, to víte, děti vás naučí hned… V duchu jsem pátrala, leč nevypátrala, jakou perlou mne obohatili synátoři. Leda snad svou bezelstnou upřímností na veřejnosti, kdy by se člověk kolikrát hanbou zahrabal pod zem. Příklad: „Hele mami, ten pán má vlasy jak pochcanou slámu“, (nutno dodat, že mi padla brada až na zem nad výrazem, pochcanou…) Tiše jsem šeptala, že takto ošklivě se nemluví… Syn přikývl a najednou vykřikl: „Jééééé, hele mami ten pán s pochcanou slámou odchází“. No jo i o tom život je. V ten moment bych chtěla být mouchou nebo nejlépe neviditelná. Krásný dník vám všem přeji, lidičkové a lidičky…
Já jdu vyhnat tu naší nádheru, co má čumák věčně zabořenej v květináči s bramborama. Jak vidí zelený, sežrala by to. Jde o kočku, mimochodem… Pak na vás kouká psíma vočima, já nic já muzikant, známe, žeju???
Náhrada droždí – jedlá soda
– Jedlá soda odstraní pach z ryb na rukou.
– Na ucpanou výlevku stačí 1 šálek jedné sody, pak šálek horkého octa a litr vařící vody.
– Odstraňuje pach z myčky nádobí. (Mezi 2 cykly posypat dno)
– Čistí kuchyňskou desku i ledničku a mikrovlnku.
– Z porcelánu odstraňuje skvrny od kávy a čaje, čistí termosku, houbičky a utěrky. (Do ½ l vody 2 lžíce sody a několik kapek jaru)
– Čistí připálené hrnce (5 lžic ve vodě povařit a nechat odstát). Nasypat trochu sody na špinavý sporák. Sodou posypat koberec, nechat 15 minut a vysát.
– Odstraní zatuchlý vzduch – do ponožky 3-4 lžíce sody, zavěsit.
– Leští stříbrné a zlaté šperky. (Ne perly)
– Čistí očouzené cihly z krbu.
– Do misky dát 1:1 jedlou sodu a sůl do koupele a dát na nádržku WC.
Jednou za měsíc dát do nádržky půl balíčku jedlé sody a ráno spláchnout.
– Čistí mramor.
– Trochu sody do studené vody – zmírňuje bolest při popáleninách i po včelím bodnutí.
– Vmasírovat do vlasů hrst sody proti lupům.
– Jak ústní voda je výborná na afty.
– Do roztoku sody jednou týdně ponořit na noc zubní kartáčky.
– Proti pocení – do zásypu přidat asi lžičku sody a nanést pod podpažím.
– 4 lžíce jedlé sody na litr teplé vody – koupel na nohy.
– Do starých ponožek dvě lžíce sody a do bot na noc – nepáchnou.
– ½ šálku jedlé sody přidané do pracího prášku vybělí prádlo.
– Mnohé skvrny zmizí, když na ně dáme 4 lžíce sody a ¼ šálku teplé vody.
– Čistí plesnivé sprchové závěsy.
– Rozmrazuje chodníky
– Likviduje plevel mezi prasklinami v chodnících.
– Udržuje zásaditou vodu v bazénu.
– Čistí zahradní gril.
Dnes jsem dostala opět krásný e-mail, který mne utvrdil v tom, že naše práce prostě smysl má… Podělím se o něj. Zároveň za celý tým www.spvk.cz, srdečně děkuji. Přeji vám všem krásný dník, lidičkové a lidičky…
Dobrý den.
Bohužel nevím, kam můj příspěvek patří. Snad sem píši dobře.
Moc vám chci poděkovat jednak za formát txt-tekoucí. Vyhovují mi jak nezalomené řádky, které se čtou skvěle na brailském řádku, tak tam nejsou čísla stránek.
Také chci moc poděkovat za vkládání hvězdiček mezi kapitoly, perfektně se mi v Balabolce dělí knížky na soubory podle kapitol.
Všem pracovníkům i čtenářům přeji hezké dny.
1. Strašně jsem se lekl, když maminka onemocněla, protože jsem si myslel,
že nám bude vařit tatínek.
2. Na maminky se nemá křičet, protože jsou prospěšné.
3. Když se dva lidi do sebe zamilují a poprvé se políbí, hned se zhroutí a
nevstanou aspoň hodinu, ale možná i dýl.
4. Sestra zase měla na vysvědčení samé jedničky. Vsadím se, že mi to dělá
naschvál.
5. Babička je tlustá, protože je plná lásky.
6. Strašně bych si přála ještě bratříčka, ale máma stále používá tampón…
7. Čím je člověk starší, tím jsou jeho zuby dražší.
8. Holky neumí čůrat ve stoje, protože nevědí co si mají držet.
9. Když babičku bolej zuby, dá je do skleničky.
10. Já už nemám babičku: zasadili jsme ji na hřbitově.
11. A maminky se musejí pást, aby jim z prsou teklo mléko?
12. Švýcarské krávy využívají v první řadě na výrobu čokolády.
13. Obyvatelé Sardinie se nazývají sardinky.
14. Aby to bylo dobré, sestřičky v nemocnici musejí být sterilní.
15. Lékaři říkají, že nejhorší jsou smrtelné choroby.
16. Když se mi narodil bratříček, dali ho do akumulátoru.
17. Nejužitečnější zvíře je prase. Každou jeho část můžeme zužitkovat:
přední a zadní část jako maso, kůži na boty, ze srsti kartáčky a jeho jménem
můžeme dokonce i nadávat.
18. Nejsem pokřtěný, ale očkovaný jsem.
19. Nevím kolik je mi roků, protože se to stále mění.
20. V maminčině bříšku je miminko, jenom nevím, jak ho spolkla.
21. Akvárium je vlastně malé moře, ve kterém plavou domácí rybičky.
22. Výživné je plat dětí, když se otec odstěhuje z domu.
23. Každá ryba vyrábí jikry, ruské ryby i kaviár.
24. Krávy nemohou rychle běhat, aby jim z vemena nestříkalo mléko.
25. Muži u nás se můžou oženit jen s jednou ženou. Tomu se říká monotónní.
26. Nechápu, proč se mamka hněvá, že jsem rozbil vázu. Stejně byla stará a
dokonce čínská, kdyby byla aspoň naše …
27. Poloostrov je takový ostrov, který úplně nedokončili.
28. Babička se odstěhovala na druhý svět. Takže už i já budu mít někoho v
cizině.
Včera jsme se rozhodli pro návštěvu přítelova kamaráda. Jak se patří, jsme zašli do „SUPERmarketu“, že tedy vezmem něco dobrého pro jeho dcerku a nám tedy lahvinku plus chlebíčky, abychom nešli s prázdnou, že ano. Jak už to tak bejvá, když já vylezu z baráku, fronty byly všude strašidelný. No to nic, řekla jsem Petrovi: „hele tam má paní jen vody, to bude hned“… kdybych jen tušila…
Prodavačka byla zmatená jak luční včelka a to jsem řekla velice zdvořile. Běhala od kasy ke košíku, kde měla paní před námi tedy vody, ale i cirka 20 lahví vína. Za námi nervózně přešlapovala paní se 4 pytlíky mouky. Když viděla „tempo“ prodavačky, vztekle poznamenala: „To snad není pravda. Prošla jsem 3 kasy, od každé mě vypoklonkovali, že mám jít jinam a tady stojím jak kráva“… Chvilku se mi chtělo smát, ale po dalších cirka 10 minutách lítání oné prodavačky semo tamo jsem začala být už i já mírně řečeno rozladěná. Přítel procedil vztekle: „Dočkáme se, než umřem?“ Prodavačka si ho změřila strašidelným pohledem. Až mě zamrazilo. To už nevydržel a řekl, že si jde vedle koupit cigára, dal mi peníze a odešel. Konečně jsem se dostala na řadu. Zpocená jak zloděj a to jsem nevěděla, co mě ještě čeká. Paní prodavačka si mě změřila také od hlavy k patě a povídá: „Ten váš manžel je nějakej nervózní ne? dejte mu panáka, aby se vyklidnil“… Huba mi spadla údivem málem na zem. V duchu jsem si říkala, co si to vůbec dovoluje, uf… Nechala jsem to prozatím bez komentáře. Zaplatila jsem, přítel mezi tím přišel a já se těšila, až konečně vypadnem. Dokola se mi točila věta oné nány. Už jsme byli u vchodu, když jsem slyšela děsivej kravál: „Haloooooooooooooo, halooooooooooooo, halooooooo, otočila jsem se co se jako děje a to řvala, fakt doslova řvala zas ta nádhera, abychom se okamžitě vrátili. Sice jsem nechápala vůbec proč, ale tak jsme šli zpět. Tam na mne začla za vydatného publika kolemjdoucích vřískat: „No prosim, sem to říkala, todle ste pani neplatila že? To by se vám líbilo, že?“ No já na ní čuměla jak puk, nechápala jsem vo co jako gou. V koši na dně byl papír. Já jak nevidím, jsem měla za to, že to byl paragon, co tam někdo předtím nechal, což je běžné. Bohužel nebyl. Šlo o žiletky které si přítel přihodil do koše a já si jen nevšimla. Slušně jsem se omluvila a řekla té …ehm ani nemám slov…, že jsem myslela, že to je paragon a hádejte? Začala zas ječet: „ No paragon vypadá trošku jinak pani, žejo“… Tak ale to už mi bouchli saze a seřvala jsem pro změnu já jí: „Jistě vážená, já jsem vám tu zaplatila 700kč, ale debilní žiletky za 29kč jsem chtěla prachsprostě ukrást, stačí???“ … Poté jsem se otočila na podpatku a raději prchla, abych té huse nezakroutila krkem. Jako nechápu, jak takové kačeny mohou stát u kasy a jednat s lidma tak sprostě, zvláště pak, když neví, že třeba někdo vidí špatně. Fakt mě to urazilo. Takže pokud toto vážená „DÁMO“ čtete vězte, že díky Vám do onoho marketu už v životě nepáchnu. Hawk, domluvila jsem.
Přeji vám všem krásný dník, lidičkové a lidičky, nejlépe bez srážky s blbounama…