To si tu tak sedím po celodenních karambolech už taková vyklidněná. Na sporáku bublá zelí, a tak zavěšuju knihy do knihovny. Zelí už bude, říkám si, čili nakrájím kousek uzeného. Číča Sába mě klasicky hypnotizuje. Smiluju se nad ní a kousek jí hodím na zem. Bááááác, oči mi málem vypadly z důlku – Nána se vofrnila, votočila se a s nafouklou hubou odkráčela pryč. „Hnusáku rozmazlenej.“ Odfrknu si a jdu dál zavěšovat knížky. Jak tak zavěšuju, naskytne se mi fakt luxusní komedie. Sába přilítla, hupla na křeslo, ňafla celej plátek uzenýho do huby a šustila si to bleskem vedle. Jáj, ani sem se nezmohla na slovo natožto na nějakou reakci. Sedím jak opařená a čumím fakt jak puk. Takže nad kouskem se nafoukla (zřejmě jí to přišlo málo), ale celej „ulovenej“ kus jí přišel vhod. Nyní je zašitá u kluka v pokoji a ani nedejchá, abych na ni nevlítla, vopice jedna. Pak že mazlíci nejsou vyčůraní, že?
Krásný den bez zlodějíčků vám všem přeji.
Martina
14. února slavíme svátek zamilovaných poslední roky zcela běžně. Přitom tomu není tak dávno, kdy byl pro nás tento den stejný jako každý jiný. Vlivem komunismu v roce 1948 byl svátek lásky zavržen a zatlačen do pozadí, nejspíše kvůli jeho anglosaským církevním kořenům. To nic nemění na tom, že byl tento den oblíbeným datem v kalendáři, jenž měl své stoupence a obdivovatele ve všech evropských zemích, samozřejmě včetně té naší.
Svátek lásky není přitom jen starým křesťanským zvykem posílat si zamilovaná psaníčka nebo dárečky s milostnou tematikou. Pojednává především o člověku, který byl za své dobrodiní pronásledován, mučen a usmrcen. To na jeho hlavu by měla padat sláva, na hlavu odvážlivce, který sezdával dvojice navzdory tomu, že tím porušoval tehdejší zákazy.
1. Zvířátka v lese se dohodla, že si postaví sídliště.
Vyšlou do města mazanou lišku, aby tedy sehnala potřebná povolení.
Přešel den, dva, tři, týden a liška nikde.
Po čtrnácti dnech se vrátí se staženým ocasem
a celá zničená povídá:
„35 povolení jsem sehnala, ale to 36, nejdůležitější se sehnat nepovedlo.“
2. Poté zvířátka vyšlou medvěda.
Není sice nejchytřejší, ale je nejsilnější,
takže by mohl ledacos zařídit, řekla si.
Přešel jeden den, dva, týden a medvěd nikde.
Po měsíci se vrátí vyhublý, vystresovaný a říká:
„35 povolení mám, to 36, to prostě sehnat nejde.“
3. Vtom se přihlásí vůl, že by to zkusil ve městě vyřídit. Zvířátka se pousmějí a praví:
„Ty vole? Když to nezařídila mazaná
liška, ani silný medvěd, ty tam nemůžeš
uspět!“
Ale vůl se nedal odradit a vyrazil do města.
Za tři dny zvířátka po ránu vzbudil velký rambajs.
Vstanou a vidí v dálce vola, jak si to maže k lesu,
za zády bagry, jeřáby a náklaďáky s pískem.
Zvířátka se radují a diví zároveň, ptají se:
„Vole, jak jsi to dokázal? „Jak prosté“- povídá vůl,
„přijdu na úřad:“
otevřu první dveře – spolužák!
otevřu druhé dveře – spolužák!
otevřu třetí dveře – spolužák………
Smích je svátkem obličeje.
J. W.
Při dnešním pečení mrkvového cukroví jsem si naplno uvědomila, že ta naše číča fakt není normální.
Synátor vykrajoval, já plácala na cukrátka marmeládu a Sába nás doslova hypnotizovala. Jednou mě, pak zas jeho. Nedalo mi to, řekla jsem jí, že je strašidlo a že to by nebaštila. Nic naplat, přešla k Lukymu, sedla si a pokračovala dál v žebrání. Když jí oslovil, naprázdno polkla, začala vrtět ocáskem. Jen kňourání mne utvrdilo v tom, že fakt není pes.
Povídám: „Sim tě hoď jí kousek toho těsta. Zjistí, že to nebude a půjde někam chrápat.“ Nad tím jejím pohledem by se ustrnul i kámen. Jak jsem pravila tak učinil a kousek jí hodil. No co myslíte? Pustila se do toho, jakoby 14 dní nedostala nažrat.
Bejt tu někdo z ochránců zvířat, polituje jí. Pomyslela jsem si a vyprskla smíchy. Zbaštila to, olizovala se div ne na zadku a spokojená, že si kousek vyžebrala, odkráčela jako ta největší kočičí mňaudáma.
Krásný dník vám všem přeju
Martina
Autor: Vandenberg Philipp
Název: Tajemství věštíren
Anotace: Putování po starověkých věštírnách, seznámení se slavnými věštbami a věšteckými ceremoniály. Autor provází čtenáře světem proslulých i méně známých starověkých věštíren. Odvolává se na svědectví čerpaná z historických pramenů, ale využívá i vlastní zkušenosti ze svých cest po starověkých památkách. Během tří let osobně navštívil patnáct starověkých věštíren. Seznámil se s moderními vědci, archeology a historiky. Jejich poznatky spolu se svými zážitky z cest rovněž zhodnocuje v této knize. Snaží se rekonstruovat postupy a ceremoniály, které se ve starých věštírnách praktikovaly. Napínavým a čtivým způsobem popisuje, jak věštírny vypadaly, co se v nich dělo, jak a jaké věštby zde byly proneseny
*
Autor: Brooksová Helen
Název: Svátky v sídle boháče
Anotace: HARLEQUIN – Jako doručovatelka kurýrní služby, kterou sama založila, potká Kay každý den spoustu lidí. Jen málokdy ji však nějaký zákazník zaujme tak, aby kvůli němu nemohla spát! Mitchell je racionální, seriózní podnikatel a sám si nedokáže vysvětlit, co ho nutí zatelefonovat pod záminkou pracovního oběda právě té drobné, zrzavé a pihovaté ženě v motorkářské bundě…
*
Autor: Bazell Josh
Název: Doktor zabiják
Anotace: Příběh charismatického lékaře a zároveň mafiánského zabijáka začíná zavražděním jeho prarodičů, kteří ho odmalička vychovávali. Ujme se ho rodina Locanových. Mafiáni. Pietro využívá jejich kontaktů a zavražděné prarodiče pomstí. Zaplétá se stále těsněji s mafií. Stává se z něj chladnokrevný zabiják a nájemný vrah. Po čase se však chce od tohoto života odtrhnout a využívá možnosti programu na ochranu svědků. Vystuduje medicínu a pod novým jménem začne působit jako lékař v nemocnici na Manhattanu a myslí si, že nechal mafiánský život dávno za sebou. Jenže ani zde nenalézá klid. Neúprosná chapadla mafie ho dostihnou. Začíná boj na život a na smrt…
Byla jsem pozvaná do restaurace na oběd. Dlouho jsem v žádné nebyla, tak jsem si řekla – „proč ne?“
Už při oblékání bylo plno řečí: „na co dermakol, jeeeeeee to je doba apd…“ Dámy, známe že?
Nakonec se nám tedy podařilo vyrazit. Sluníčko nám krásně hřálo, taková idylka. Když jsme dorazili do restaurace, posadili jsme se. Byl nám podán jídelní lístek, ze kterého mi protějšek četl. U kančího masa jsem ho zarazila se slovy: „To bych si asi dala, jaká je příloha?“ Odvětil, že krokety. Vzhledem k tomu, že kančí maso jsem v ústech ještě neměla nikdy a krokety cirka sto let, má volba byla jasná. Kančí maso na šípkové omáčce s kroketami. Můj doprovod si objednal pikantní maso a hranolky. To bych si mohla udělat i doma, žeju. Pomyslela jsem si v duchu a jásala nad svou volbou.
Nečekali jsme dlouho (což mne především u mé objednávky překvapilo) a už nám číšnice nesla jídla. K mé porci přidala i omáčku na přidání, což mne potěšilo. Vzala jsem příbor a jala jsem se hned ochutnat masíčko. Bylo krásně měkoučké, jen se rozpadalo a chuť byla výborná. Ne, jak někdo říká „zapáchající.“ Fajn, druhé sousto zkusím s omáčkou. To mne rozladilo hned ze dvou důvodů. Za A – Omáčka byla studená jak psí čumák, za B – Jak by řekl Zdeněk Pohlreich: „byla sladká jak hovno z Nutrie,“ ale teda fakt „mega“ sladká. Na levé straně talíře jakás, takás hromádka. Šťouchnu do ní vidličkou, no marmeláda neidentifikovatelné chuti, snad lesní směs? Šípková tedy ne. To jsem se už oklepala. Ale jo dobrý, ještě zbejvaj krokety, třeba s nimi se to bude dát jíst. Byla jsem dotázána, zda je vše v pořádku. Kývla jsem hlavou, že ano i když to tak nebylo a… chtěla jsem napíchnout kroketu. UPS, odcestovala na druhý konec talíře. Rozhlédla jsem se kolem sebe, zda to někdo neviděl. Zdálo se, že ne. I protějšek se soustředil na své jídlo. Fajn, stane se. Dám druhý pokus a napíchnu jinou kroketu. Hups a milá kroketa si šla prohlédnout náš popelník uprostřed stolu. To už na sobě cítím pohled mého stolovníka, který jakoby říkal – „ona snad neumí jíst příborem“ a připadám si jako největší idiot, či neandrtálec. Nic, zkusím kroketu vyválet v omáčce, třeba změkne a aspoň něco si dám. Mezi tím vyzobu maso, ač ho není moc, ale mám hlad. Lžíci na omáčku jsem pro jistotu nenašla vůbec. Ještě si můžu zakydat halenku omáčkou, abych dojem neandrtálce stvrdila na sto pro. Pomyslela jsem si. Už jsem začínala být mírně řečeno nevrlá. Přítel na mě hodil soucitný pohled. „Ukaž, to snad není možný, jak tu s tím zápasíš“. Chtěl kroketu nabodnout a ejhle, milá kroketa se odporoučela ze stolu úplně a koulela si to někam do nenávratna. Vyprskli jsme smíchy oba. Ptala jsem se ho, zda nemá v tašce sbíječku. S tou by to třeba šlo. Neodolal a kroketu bafnul do ruky a šup s ní do úst. Zarazil se po prvním skousnutí. Nedivila jsem se. Zvuk to byl, jako když drtí šutry. Nebudu to natahovat, prostě jsem do sebe dostala asi 4 krokety, bojovala jsem statečně, leč nahánění po talíři, stole apd. jsem vzdala. V žaludku jsem měla, jako bych sežrala, karkulku, babičku i myslivce najednou. Vrcholem bylo, když číšnice přišla, bafla talíře a nějaké, „jak vám chutnalo“ nehrozilo. Neudržela jsem se a řekla jí: „Kdybyste se chtěla zeptat, jaké to bylo, pak tedy krokety jsou strašidelné, něco jako betonové koule, (možná by nám kuchař mohl ukázat jak se jí) Honilo se mi zároveň hlavou. Omáčka jednak sladká a druhak studená, jak psí čumák. Paní lapala po dechu… A vidličkou by se mi omáčka taky jedla dost blbě.“ Odešla se slovy, že se jde zeptat kuchaře, kde je problém. Po chvilce se vrátila a nyní cituji: „Tak kuchař se Vám omlouvá, vzkazuje, že máte pravdu, že dostal špatnou várku kroket a že ty ostatní vyhodí“… Seděla jsem s otevřenou hubou – doslova. Očekávala jsem, nabídku jiné přílohy, případně, že krokety nebudou započítány, nebo tak něco… Jak může kuchař poslat jídlo, aniž by ho ochutnal, to nepochopím nikdy. No co už, doma jsem si dala chleba s máslem a jak by kamarád řekl: „Chinskou polívku.“ S reštykou mám zas na chvilku klid.
Ponaučení? Příště si uvařím raději doma. Budu vědět co jím a především, za tu cenu (136kč) jedna porce, se najíme všichni tři. Kančí to sice nebude, ale on takovej bramborák plněnej hermelínem a kuřecími kousky, nebo kuřecí bábovka, ameriky, či těstoviny, případně sýrový koláč, jsou luxusní, chutná, cenově dostupná jídla. Měla jsem nyní týden návštěvu a mohu říct, že jsem si šplhla. Chutnalo všem a vše. Hodně muziky za málo peněz. Krásný dník plný pohody vám všem přeji.
Martina
K dnešnímu dni jsme zavěsili 3130 knih a dokumentů. Ze srdíčka děkuji všem dobrovolníkům, kteří nám i nadále trpělivě pomáhají. Veliký dík všem
*
Autor: Hruška Ladislav
Název: Láďa Hruška se vrací
Anotace: Láďa Hruška se vrací s novými, neotřelými a snadnými recepty. Jejich proměna v chutný pokrm je hračka pro všechny nadšence v kuchyni. Z bohaté nabídky 73 jídel můžete vařit od rána do večera, od pondělí do neděle spolu se svými ratolestmi. Připravíte rychlé svačinky, levné polévky, jednoduchá hlavní jídla na oběd a večeři, ale také sladké dezerty k odpolední kávě. Zkuste i zapomenuté recepty našich babiček nebo vtipné gastronomické novinky ze zámoří.
*
Autoři: Stutte Harald, Lucks Gühter
Název: Hitlerova dětská armáda
Anotace: Bylo jim teprve šestnáct let. Z Hitlerových chlapců vycepovali v rychlokursech vojáky, aby je pak na jaře 1945 povolali do Waffen-SS a nasadili do dávno prohrané války. Tyto děti ale nebyly v žádném případě „bojeschopné“, natož aby se staly „mužstvem“. Režim zneužil jejich horlivosti, za niž chlapci zaplatili vysokou cenu. Kniha obsahuje příběhy svědků doby, pamětníků málo známé kapitoly druhé světové války. Autoři vylíčili osudy osmi z nich.
*
Autor: Gordon, Richard
Název: Doktor na moři
Anotace: Doktor 2 – Tato kniha je historií poněkud neobvyklého začátku lékařské praxe na malém značně zchátralém obchodním parníku, kde hrdina slouží jako lodní lékař. Pozvolna proniká do tajů života mořských vlků a stává se občas nedobrovolným svědkem i účastníkem bujných radovánek v dalekých přístavech.