Víte, že existují dvě digitální knihovny pro zrakově postižené a nevidomé ve Velké Británii?
Calibre je audioknihovna a knihy jsou k dispozici na MP3-CD, klíč USB nebo přes Internet (jenom streaming, stahovat není možné):
Druhá knihovna se jmenuje The Seeing Ear a knihy jsou k dispozici ve formátu .txt anebo .docx:
Ta druhá je asi zajímavější, protože mají nejen beletrii, ale také učebnice. Obě knihovny přijímají členy v celé Evropské unii. Přihlašovací procedury nejsou složité, stačí vyplnit formulář, i když v případě Calibre je třeba ho vytisknout a podepsat.
První máj je tradiční český svátek zamilovaných, který se slaví každoročně 1. května. Svátek má původ v české tradici, avšak předchůdné svátky mohly mít kořeny keltské (svátek Beltain) či germánské (svátek bohyně Walpurgis). Tyto svátky oslavovaly první květnový den, resp. noc, jako čas plodnosti.
*
Tradice
Dle původního znění musí být každá žena v tento den políbena pod rozkvetlou třešní, aby následující rok neuschla. Jiný výklad říká, že bude mít díky polibku krásu po celý další rok. Samotný polibek byl dříve považován za velmi intimní projev, a proto mohla být žena políbena pouze od svého milého. Polibek dříve automaticky předznamenával svatbu.
*
Májka
Se svátkem souvisí zvyk májek. Tento zvyk stavění osekaných stromů, vyzdobených pentlemi a věncem, je znám i z Anglie. Obdobné rituály jsou součástí Beltain, keltského svátku, který se v Irsku a Skotsku slaví dodnes. Mladík vystavěl pod okny své milé tuto májku. Pokud měla i jiného nápadníka, měl onen nápadník za úkol májku zničit a vyměnit za svou vlastní.
*
Také se staví májky nikoli pod okny své milé, ale společné velké májky, které jsou na návsích a náměstích. Dle tradice se májky mezi Vesnicemi kradou. Májku je možné ukrást pouze v noci z 1. na 2. května. Pokud je některá z vesnic o májku okradena, znamená to pro ni velkou potupu.
*
V dnešní době se situace uvolnila a polibek pod rozkvetlou třešní svatbu vždy nemusí předznamenávat. Někteří lidé dokonce říkají, že stačí polibek pod jakýmkoli rozkvetlým stromem, nikoli pouze pod třešní.
Na mnoha místech naší vlasti se tradičně na konci dubna rozhoří ohně, nejznámější ochrana před čarodějnicemi.
Možná víte, že
– kořeny této tradice sahají ke Keltům, kteří poslední dubnový den zapalovali ohně,
– noc ze 30. dubna na 1. května (fililpojakubská noc) měla magickou moc – země se mohla otevírat a vydávat poklady, ale dotyčný musel mít u sebe květ kapradí,
– i dnes se na venkově staví májky či praktikují zvyky, které mají ochránit stavení před nečistými silami (např. kropení stavení svěcenou vodou),
– za dějiště čarodějnických sletů byly považovány Petrovy kameny, třetí nejvyšší vrchol Hrubého Jeseníku (1438 m), opředený mnoha pověstmi.
– král temnot – ďábel – může uplatňovat svou moc na zemi právě prostřednictvím čarodějnic; ze spojenectví s ním bývaly podezřívány především mladé, něčím atraktivní ženy, nebo naopak ženy staré a podivínské,
– čarodějnickými procesy, které probíhaly během 17. století, jsou proslulé Jesenicko a Šumpersko. Oblastí dnes prochází naučná Čarodějnická cyklostezka.
Velké Losiny jsou nejen známé lázně, ale i místo, kde při čarodějnických procesech přišlo o život 52 obětí, které byly vězněny, vyslýchány a mučeny na téměř pohádkově vyhlížejícím zámku.
Vydáte-li se po modré značce od hlavní lázeňské budovy Eliška směrem k Žárové, asi po 1 km chůze se dostanete ke křižovatce, přejdete silnici a přímo na kraji lesa stojí kříž – místo, kde se loučily rodiny s odsouzenými oběťmi.
Protože jsem měla včera v plánu vícero domácích prací a protože mi pomohl synátor i kamarád, který původně přišel na kafe, rozhodla jsem se je odměnit a udělat jim rizoto…
Rýže s karí kořením, pár koleček párku, cibulka, měla jsem žampiony, tak proč ne, že? no zakápla olejem, troška soli, zalila vodou a šup s tím do trouby. Po chvilce kamarád říká „juuuuuuuuuuuuuuuu toto voní.“ No a já si uvědomila, že on vlastně nesnáší jakékoli houby. No co, říkala jsem si, tak mu je vydlabu a bude, žeju. Nastala chvilka „koštování“, zda je už rýže měkká, měla jsem už nabráno na vidličku, ale kamarád škemral, že by jako on zkusil. Tak jsem mu tedy dala vidličku, kde s párkem, cibulkou a rýží, byl parádní kus žampionu. Stihla jsem mu jen říct „foukej a na konci“….nedořekla vidličky je houba tak jí jen dej bokem. Jak otevřel klapačku, slupl to celé. Čekala jsem, kdy začne kolem sebe prskat apd. Namísto toho se div nerozplynul blahem. V duchu jsem se tlemila a bála se, abych nevyprskla já…smíchy a nahlas. Povídal, jak to kuřecí maso je super, že to nikdy nejedl s párkem a to karí a bla bla bla Emotikona grin Dala jsem mu zkusit podruhé, tentokrát jen rýži s cibulkou a žampionem. Situace se opakovala. OK, do třetice jsem mu na vidličku dala už jen ten žampion. Když dojedl a zas mlaskal, jak víte co… jsem to už nevydržela a fakt se začala smát na celé kolo. On vykulenej se ptal, čemu se tak tlemím??? nuže vyzradila jsem mu, cože to papal. Spadla mu brada a jediné na co se zmohl, byla věta – „Tak to jsi mně doběhla.“ Jak to dopadlo? Tak dlouho zkoušel, a zkoušel, že nám málem nezbyl jedinej žampion. Cha, prej kuřecí maso… Jojo, fajnšmekr, ten tvrdej chleba má. Přeji vám všem krásnej, sluníčkovej den.
Martina
Mezinárodní den skautů a skautek připadl na tento den, neboť má svátek patron všech skautů a skautek – svatý Jiří. Skauti nemají pouze tento mezinárodní den. Slaví ještě Den Sesterství.
*
Svatého Jiří jako patrona skautů a skautek vybral zakladatel skautingu, Angličan sir Robert Baden-Powell, a to proto, že svatý Jiří je symbolem vítězství dobra nad zlem a obrany hodnot jako jsou pravda, čestnost, statečnost.
*
Proč den sesterství???
Den sesterství má své alternativní názvy jako je Den zamyšlení či Vzpomínkový den. Jeho podstatou je přátelství, proto i tento svátek je mezinárodním dnem přátelství. Slavíme jej 22. 2., neboť se toho dne narodili manželé – Robert a Olave Baden Powell, kteří byly zakladatelé skautské organizace. Tento den slouží všem skautům z celého světa k přemýšlení o sobě, hrají různé hry a scházejí se u ohňů. Svátek všem skautům svět připomíná, že je jich hodně a všichni jsou sestrami a bratry a to bez ohledu z jaké země pochází, či jakou mají barvu kůže, nebo jaké vyznávají náboženství, kolik jim je let, nebo jaké jsou národnosti.
Manželé – Robert a Olave Baden
Světový den knihy a autorského práva nebyl na tento datum vybrán náhodným určením. Výběr datumu stanovil pro tento mezinárodní den právě 23. dubna, což je den, kdy si připomínáme výročí úmrtí Miguela de Cervantese, Williama Shakespeara a Gacilase de la Vegy roku 1616. Samozřejmě je tento den věnován všem autorům knih celého světa a zároveň by měl připomenout i jejich autorská práva, neboť kniha je autorovým rukopisem, dílem, kterému věnoval hodně času a úsilí.
*
Včera som kupil baľičok kondomov.
Dnuka buli tri kusy.
Čitam na baliku: Spotrebujte do maja 2016.
Ta za boha neznam pochopic, čom na mne robia taky natlak!!!
*
Drevorubač pridze do lesa, opre pílu o strom a hutori: Ty ši pila …ja som
nepil….a naľeje sebe ….
*
Neuveríš, co še mi stalo. Poslal mi ženu pre bandurky a zražil ju motor.
– Pánaboha a coo budzeš teraz robic?
– Neznam, asi ryžu.
*
Otec zachráneného chlapca príde k hasičovi a pýta sa ho:
„To vi sce vicahnul mojoho sina z Laborca?“
Hasič: „Ano, to som bol ja.“
Otec: „A dze ma čapku?!“
*
Minule som višvetľoval Ferimu:
– Feri znaš… kedz umreš, ti ňeznaš že ši umrel, aľe šickim naokolo je
češko… no a to iste placi i ked ši debil…
*
Gazda so synom zberaju ceresne a syn še ho pita:
„Ocec ta co zrobime s telo ceresnami ?“
A ocec mu hvari:
„Ta kejdz se tvoja mater uzdravi ta lekvar a kejdz ne ta palenku.“
*
Fero si sťažuje u lekára, že má problémy v posteli:
Doktor, myslím si, že mám malý penis.
A aké pivo pijete? Ja mám veľmi rád Šariš. Šariš nie je dobrý. Ten všetko
sťahuje, zráža, zmenšuje. Pite Topvar.
Ten naopak všetko rozťahuje a zväčšuje.
Po čase doktor stretne spokojného Fera a vyzvedá: Tak čo? Pijete Topvar? Ale
nie… Naučil som ženu na Šariš.
*
Sestricka še pyta ciganky na porodnici: Jak še budze volac vaš syn? –
ciganka: Chujilo. – Co? Chujilo? – Joj prebačce, Chulio
*
Žena še pita Feriho:
-To zo s kim tu hutoriš?
-Ale, ľen tak, sam so sebu….
-Ta ty še furt daš do reči s každim chujom….
*
Ženo mušim še ci priznac! Kec še s tebu milujem, myšlim na druhe ženy.
Žena: Ši šviňa! Kec še ja milujem s druhymi chlopami, furt myšlim na tebe.“
*
V bordeľu še zakaznik opita prostituki jak še zoblika:
A ti keľo maš vlastne roky?
Ta 13.
13? No ta to radšej idzem indze…
No ta sebe chodz ti chuju poverčivi!
To zas bude den…
Naše číča Sába má zas dny touhy. Pro neznalé to znamená, že prostě řve, řve a řve. Motá se pod nohama, klidně se nechá i zašlápnout, dělím se s ní o svou židli (spíš tedy ona semnou milostivě, a když se jí nechce tak mne ňafne, nebo mi dá facana). Vzhledem k tomu, že tedy zas celou noc promňoukala, posteskla jsem si „příteli na telefonu“. Tedy na skype… Říkám mu, jak jsem unavená a že si snad koupím špunty do uší aspoň na noc, neboť mi hrozí předčasné zešedivění… Taková že jsem chudinka, nebo, a to je NÁPAD, že se napakuju k němu. Pyšná na sebe, jak jsem to krásně vymyslela, malujíc si ráj v domečku – Mou idylku přerušila myšlenka jeho, kterou pochopitelně vyslovil nahlas. „Ano a pořídíme si kočičku“ vyděšeně jsem vykřikla, že neeeeeeee a on pobaveně na to, „tak pejska“… Ječím zas „neeeeee, ani pejska, ani kočičku“ v duchu rychlostí blesku lovila zvíře které mlčí a vykřikla jsem „Rybky – ty si pořídíme“. Jáj svět zas začínal růžovět, když přítel zcela klidným a rozvážným hlasem prohlásil, „no hele, při našem štěstí, by i ty ryby začaly mluvit“. Ehm… Nuže tedy dobrá, v pondělí si jdu koupit ty špunty do uší. Jinak fajn den přeji lidičkové a lidičky.
Martina
Pohoda po sobotním obědě – syn umyl nádobí, něco však zbylo. Rozhodla jsem se, že to domyju za něho, a k práci jsem si pustila rádio. Zrovna dávali takovou parádní rytmickou písničku, a ta mne pochopitelně nemohla nechat chladnou. Bylo to jasné – nádobí počká, „cukle“ letěly dolů, abych se náhodou nezabila či nepřerazila (v lepším případě) – a už jsem se pěkně vykrucovala a šlapala do rytmu. Užívala jsem si to, paráda, bylo mi taaaaaaaaak dobře… ale ejhle – přišlápla jsem si ponožku (ony už mají něco za sebou a trošku mi padají). Ponožka se mi bleskově svlíkla a já zvedla pěkně nožku naboso – neflákla jsem sebou, jen jsem se chytila opěradla židle a řehtala se jak blbá. Ještě nyní se tlemím, když si na to vzpomenu, ale je fakt, že držet ta ponožka líp, tak jsem šla k zemi…
Ať žijou vytahaný fusekle
Lída