Vážení čtenáři, dnes večer spouštíme ve zkušebním režimu novou službu v knihovně. Jedná se o propojení knihovny s Wikipedií, takže si budete moci přečíst o autorovi něco více. Pod každým autorem bude i odkaz na jeho stránky ve Wikipedii. Stránky se budou otevírat v novém okně, takže po zavření nebude nutno se znovu do knihovny přihlašovat. Jelikož autorů je hodně, prosíme o trpělivost, než všechny dohledáme. Hezké chvilky s naší knihovnou přeje tým SPVK.
Podobně jako mnoho jiných křesťanských svátků, i Velikonoce se přenesly také mimo církev. Už od jejich vzniku jsou časem oslav a veselí.
V Česku je prastarou tradicí hodování a pomlázka. Na Velikonoční pondělí ráno muži a chlapci chodí po domácnostech svých známých a šlehají ženy a dívky ručně vyrobenou pomlázkou z vrbového proutí. Pomlázka je spletena až z dvaceti čtyř proutků a je obvykle od půl do dvou metrů dlouhá a ozdobená pletenou rukojetí a barevnými stužkami. Podle tradice muži při hodování pronášejí koledy. Nejznámější velikonoční koledou je tato krátká říkanka: „Hody, hody doprovody, dejte vejce malovaný, nedáte-li malovaný, dejte aspoň bílý, slepička vám snese jiný…”
Jestli dojde dříve na pomlázku, nebo koledy, záleží na situaci. Ačkoli může být vyšlehání bolestivé, není cílem způsobovat příkoří. Spíše je pomlázka symbolem zájmu mužů o ženy. Nenavštívené dívky se mohou dokonce cítit uražené. Vyšupaná žena dává muži barevné vajíčko jako symbol jejích díků a prominutí. Pověst praví, že dívky mají být na Velikonoce vyšlehány, aby zůstaly celý rok zdravé a uchovaly si plodnost. V některých oblastech ženy mohou pomlázku oplatit odpoledne, kdy vylívají na muže a chlapce kbelíky studené vody. Zvyk se napříč českými zeměmi mírně mění.
Jiný výklad pomlázky – odvozeno od pomlazení, tj. omlazení. Proto muži používají mladé proutí s největším podílem „životní síly“ kterou jakoby předávají vyšlehané osobě. Z téhož důvodu ženy dávají jako odměnu za omlazení vajíčko, prastarý symbol nového života. Jinak v Čechách nejsou tradicí hody ale koleda (hody jsou spíše pomístní název), přičemž koleda probíhala v průběhu roku vícekrát, ne jen v období velikonoc a jejím původním smyslem byla ochrana před špatnými vlivy a posílení těch dobrých. Za toto byli koledníci odměňováni.
Slavnost Zmrtvýchvstání Páně (též Velikonoční neděle nebo Boží hod velikonoční) je největší slavností křesťanského církevního roku, při níž se slaví Kristovo vzkříšení a vítězství nad smrtí (a vykoupení celého lidstva).
Neděli Zmrtvýchvstání předchází Velikonoční vigilie, bohoslužba noci (Vzkříšení v sobotu večer), v níž byl Ježíš vzkříšen. Oslava Velikonoc bezprostředně trvá po celý velikonoční oktáv, avšak velikonoční doba jako taková končí až 50. dne, slavností Seslání Ducha svatého (Letnice).
Velikonoční beránek
– k velikonocům patří velikonoční beránek
– symbol beránka byl velmi rozšířený již v předkřesťanské tradici v celé středomořské civilizaci, ovládané po tisíciletí pastevci
– v hebrejské tradici symbolizovaly ovce Izraelitu jako člena „Božího stáda“, i židovský Bůh je označován za pastýře, který bere své ovce do náručí
– v křesťanské církvi se beránek stal symbolem Božího Beránka, Krista a znázorňuje se s praporem vítězství
– spojení vidí křesťané také s původně židovskou tradicí svátků Paschy, kdy se beránek zbíjel, na památku vyvedení Izraele z egyptského otroctví
*
Symbol kříže
– symbol kříže nevznikl s křesťanstvím, je mnohem starší, znali ho už staří Egypťané, Číňané či Kréťané a jeho význam byl v různých kulturách i náboženstvích univerzální, byl spojen s problémem orientace v kosmu, v prostoru mezi nebem a zemí a chápán jako propojení božského (vertikální rameno) a lidského (horizontální rameno) světa, stal se symbolem věčnosti
– dnes je kříž nejdůležitějším symbolem křesťanství, protože Kristus, Boží Syn byl odsouzen ke smrti ukřižováním
– trest ukřižování patřil k trestům výjimečně krutým a ponižujícím, na kříži končili ti, kteří si zasloužili pohrdání
– kříž má řadu podob, ve tvaru písmena T, X (tzv. kříž sv. Ondřeje), + rovnoramenný kříž řecký, klasický křesťanský kříž s delší spodní částí označovaný jako latinský
*
Velikonoční oheň
– tak jako jarní slunce znamená vítězství nad zimou, procitnutí po dlouhém studeném čase, stejně takový je příchod Ježíše o Velikonocích
– zapálení svatého velikonočního ohně je pro křesťany o Velikonocích centrální událostí
– oheň se zapaluje a světí na začátku liturgie na Bílou sobotu při obřadech Velké noci (ze soboty na neděli)
– od velikonočního ohně se zapálí velikonoční svíce, která se potom ve slavnostním průvodu a za třikrát opakovaného zpěvu „Světlo Kristovo“ vnese do temného kostela
*
Velikonoční svíce
– svíce je důležitým symbolem ve všech kulturách, světlo je chápáno jako znamení života
– velikonoční svíce a slavnost světla na počátku liturgie Vzkříšení o Veliké noci má své kořeny v tradici prvotní církve, kdy se velikonoční noc rozzařovala světlem mnoha svící
– velikonoční svíce symbolizuje Zmrtvýchvstalého Krista, který zvítězil nad smrtí
– podle staré tradice se svíce zapaluje od posvěceného ohně na počátku liturgie konající se v noci z Bílé soboty na neděli, v níž vstal z mrtvých Kristus. Tato slavnost Vzkříšení se zahajuje vnesením zapálené svíce do úplně tmavého, zhasnutého kostela. Tak si křesťané připomínají, jakým zásadním obratem je Kristovo vzkříšení, noc, která se proměňuje v den. Zapalují si své svíce od tohoto paškálu, čímž naznačují, jak i oni byli Kristem ovlivněni, „zapáleni“. Tím se celý kostel prozáří světlem.
– společenství věřících vítá svíci se zpěvem „Světlo Kristovo“, „Chvála Tobě, Pane“ a zpívá Exultet (píseň chvály z 1. století)
– tento význam je ještě podtržen tím, že se zapálená svíce ponořuje do vody, která se posvěcuje na křestní vodu a zapaluje se od ní také křestní svíce
– svíce je většinou ozdobena motivem kříže, na kterém jsou voskovými hřeby zdůrazněny Kristovy rány, nad křížem je první a poslední písmeno řecké abecedy – alfa a omega – značící, že Ježíš je začátek i konec; dále se užívá motivu stromu, beránka, slunečních paprsků nebo vody
– bílá barva svíce symbolizuje naději a nový život
– velikonoční svíce se v liturgii zapaluje jen během 50ti denního velikonočního období, tedy od Velikonoc do Letnic (Svatodušních svátků, svátků seslání Ducha sv.) a při křtech, aby se od naznačilo, že každý křest souvisí s velikonocemi – proto se od ní zapaluje křestní svíce. Zapaluje se také při pohřbech, člověk přešel branou smrti a křesťané se za něho modlí, aby také on „vstal“ k novému životu – s Bohem
*
Velikonoční vajíčko
– je mnoho výkladů, proč je vajíčko spojováno s Velikonocemi
– protože vejce obsahuje zárodek života, bylo již odpradávna symbolem plodnosti, úrodnosti, života a vzkříšení, v předkřesťanských dobách bylo někde dokonce dáváno do hrobu k mrtvému
– vejce nacházíme již před křesťanstvím při pohanských oslavách jara
– zvyk konzumovat vejce v době svátků souvisel pravděpodobně i s postem, který Velikonocům předcházel, a při kterém se vejce jíst nesměla, proto lidé netrpělivě čekali, až postní doba skončí
– ve spojení s lidovou tradicí vznikl zvyk zdobení vajíček doprovázený řadou obřadů a pověr
– od nepaměti symbolizovalo vejce zárodečný chaos, ze kterého vznikl svět, ale také životní sílu, narození, nesmrtelnost, návrat jara a díky skořápce i pocit bezpečí
– vejce něco skrývá, je jako zamčený hrob, ve kterém je přesto ukryt život
– tady je zřetelné symbolické spojení se Zmrtvýchvstáním Ježíše a s křesťanskými Velikonocemi
*
Velikonoční zajíček
– své místo má zajíc v mnoha náboženstvích, mytologiích – v řecké, egyptské, čínské, kde symbolizuje štěstí, plynoucí čas, krátkost života, či je označován za atribut zmrtvýchvstání (podle lidového podání zajíc nespí – nemá totiž oční víčka, a tak se zdá, že i ve spaní obrací oči vzhůru)
– v Bibli je zajíc řazen mezi stvoření „maličké na Zemi a moudřejší nad mudrce“, symbolizuje chudé, skromné a pokorné, přesto se k němu křesťanství staví s jistým odstupem kvůli jeho užívání jako symbolu smyslnosti
– v Byzanci byl zajíc ve zvířecí symbolice znakem Krista
– v dnešní rozšířené evropské tradici je označován za toho, kdo o Velikonocích přináší vajíčka, nejlépe čokoládová
– podle jednoho výkladu vzniklo spojení z toho důvodu, že zajíc na jaře hledá v blízkosti lidských obydlí potravu a jelikož je plachý a lidí se straní, je mu přisuzováno i tajné roznášení velikonočních vajec
– jiný názor na vznik spojení velikonočního zajíce s vajíčkem poukazuje na zvyk, kdy se do chleba upečeného ve formě zajíce položilo velikonoční vejce, čímž se sdružily tyto dva symboly – není potom divu, že časem vznikla představa, že vajíčka snáší nebo přináší zajíc
– bývalo také zvykem, aby kmotři zvali děti k tzv. honění velikonočního zajíce, to znamenalo, hledání ukrytých vajíček v zahradě.
Bílá sobota je druhým dnem tak zvaného velikonočního – tridua (třídenní). Je to den, kdy Ježíš ležel v hrobě. Den ticha. Křesťané prodlévají u hrobu Pána, rozjímají nad jeho utrpením a smrtí a po celý den nekonají žádné liturgické obřady. Po západu slunce (tj. v sobotu večer) začíná velikonoční bdění ( vigilie), a tím začíná slavnost Kristova – vzkříšení. Název Bílá sobota pravděpodobně pochází od bílých křestních rouch křtěnců, kteří přijali křest právě o Velikonoční noci (vigilii).
Proč před kostely hoří ohně?
O velikonoční noci (ze soboty na neděli) se před většinou kostelů zapalují velikonoční ohně. Proč? Zapálením ohně začíná nekrásnější obřad v roce…
Oheň a světlo patří k nejstarším přírodním symbolům, které naznačovaly přítomnost Boží a sílu Boží. Oheň symbolizuje zároveň Boží lásku, která plane a hřeje i uprostřed chladu a temnoty. Pro člověka je oheň nezbytnou podmínkou pozemského života: dává teplo, dává světlo, přináší potěšení i radost. Zároveň je i pradávným symbolem smrti a očisty. Toto všechno se střetává ve velikonoční symbolice paradoxů: život i smrt, láska i očištění. A právě ohněm začínají velikonoční obřady.
Velikonoce začínají na Bílou sobotu v noci
Slavnost vzkříšení začíná velikonoční vigilií na Bílou sobotu večer, resp. v noci. O velikonoční vigilii se světí křestní voda a věřící obnovují křestní slib; v mnoha církevních obcích se křtí dospělí, kteří se připravovali na křest.
Velikonoce nejsou svátkem jako ty ostatní: je to „svátek svátků“, „slavnost slavností“. Slavením velikonočního tajemství se křesťané spojují v důvěrném společenství s Kristem a vydávají se s ním cestou kříže ke vzkříšení a k životu s Bohem.
Velký pátek, den Kristova ukřižování, je v lidových pověrách spojován s magickými silami. V tento den se měly otevírat hory, které vydávaly své poklady, a v tento den se nemělo nic půjčovat, protože půjčená věc by mohla být očarována; nesmělo se hýbat se zemí (rýt, kopat, okopávat) ani prát prádlo, protože by bylo namáčeno do Kristovy krve.
Velký pátek je prvním dnem Velikonočního třídenní. Předchází mu Zelený čtvrtek, kdy se připomíná poslední večeře, a následuje Bílá sobota, kdy v podvečer začíná slavnost Kristova vzkříšení a nočními obřady přechází v neděli, kdy se slaví zmrtvýchvstání.
***
Pranostiky
*
Na Zelený čtvrtek hrachy zasívej, na Velký pátek se zemí nehýbej!
*
Prší-li na Velký pátek, je k doufání úroda.
*
Velký pátek deštivý – dělá rok žíznivý.
*
Velký pátek vláha – úrodu zmáhá.
*
Když na Velký pátek hřmí, na poli se urodí.
Na jaře, když se příroda pomalu probouzí ze zimního spánku, je ten správný čas, abychom načerpali novou životní energii, která nám přináší radost, spokojenost a dobrou náladu!
Láska Zeleného čtvrtku, víra Velkého pátku, naděje Bílé soboty a vítězství, Velikonoční neděle nechť Vás posilní a naplní pokojem a důvěrou.
Příjemné prožití Velikonočních svátků Všem přeje tým občanského sdružení digitální knihovny pro zrakově postižené a nevidomé Svět pro všechny.
Děkujeme za Vaši přízeň a nadále se pokusíme plnit Vaše očekávání a přání, při zařazování velké škály knižních titulů.
Chcete – li pomoci, zašlete jakoukoli finanční částku na účet občanského sdružení Svět pro všechny. Děkujeme
Číslo účtu: 33 41 40 63 79/0800
www.spvk.cz
www.svetprovsechny.cz
www.facebook.com/svetprovsechny.cz
*
Knihy jsou pokladnice ducha a knihovna je otevírá
Ne všichni bohužel mohou text vidět. Proto je tu občanské sdružení Svět pro všechny, aby těmto lidem pomohlo. Neboť jak víme, cítit a vidět se dá i srdcem.
*
Pojďte do toho s námi.
*
„Když už člověk jednou je, tak má koukat aby byl. A když kouká, aby byl a je, tak má být to, co je a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.“
Jan Werich
*
Pro každou věc nadejde čas, kdy je o ní třeba mluvit. Jinak pak takové tajemství navěky svazuje člověku srdce.
*
„Víte co je horší než být slepý? Mít v pořádku zrak a nevidět.“
Helen Keller
Štěstí je to jediné, co se zdvojnásobí, když se s ním podělíš.
*
„Správně vidíme jen srdcem. Co je důležité je očím neviditelné.“
Antoine de Saint-Exupéry
*
Tvé srdce ví, jak tě udělat šťastným, tak ho poslouchej.
*
„Každý má svůj zrak a svá slova. Každý vnímá jinak ulici, film, les, člověka, všechno.“
Gabriel Laub
*
„Smích a pláč jsou nejcennější majetek živého člověka.“
Jan Werich
*
Ty nejhezčí věci se stávají, až když je nejméně čekáme…
Snít o čemkoliv, o čem dokážete snít, je krása lidské mysli.
Dělat, co chcete dělat, je síla lidské vůle.
Věřit sobě, abyste prověřili své limity… To je odvaha uspět.
*
„Nejdůležitější v životě není zvítězit, ale bojovat. Hlavní není vyhrát, ale odvážně se bít.“
Baron Pierre De Coubertin
*
„Přátelství je součást lidského štěstí.“
Jan Werich
*
„Vzájemné výhody jsou nejbezpečnějším základem trvalého přátelství.“
William Somerset Maugham
*
Pro Tebe poutníku, jenž pomoci bys toužil
a bojíš se vlastního citu probuzení,
jak přijmeme Tě v srdcích svých – jak přiblížit se…
Věř – jsme obyčejní lidé s touhami i sny jako Ty neb On
a krásu, hloubku i lehkost slova psaného my dáti chceme všem.
Proto přistup a přilož svůj um do společné vize
a neptej se okolních pouští…
Jen svou květinu hýčkej a chraň – však k nahlédnutí nezamykej!
https://www.youtube.com/watch?v=bgvxTWzhHJk
Pomalu ale jistě nám docházel chleba, i jala jsem se zadělat těsto, že jako správná „hospodyňka“ upeču nový.
Nasypala jsem tedy do mísy mouku, rozdrobila droždí, na něj nasypala cukr, zalila vlažnou vodu a nechala vzejít kvásek.
Kvásek byl relativně rychle. Dolila jsem ještě sklenici vody, přidala sůl, kmín a začala si pomalu zadělávat těsto. Na chleba je to pracnější, ale co si budem…, není nad domácí, voňavý chléb a tak jsem si už malovala, jak mezi kynutím opravím ještě jednu knihu, pak si dám sprchu a pak…
Vše šlo podle plánu, naposledy jsem se podívala na stav kynutí, přikryla těsto utěrkou, v duchu se pochválila, jak jsem šikovná holka a šla odnést osušku do koupelny. Po návratu do kuchyně jsem zůstala stát „jak opařená“. Naše milá číča si prostě a jednoduše na míse s těstem ustlala. Zařvala jsem, ona se pochopitelně lekla a jen se vymotala z misky, následoval její bleskový úprk, při kterém se málem mimochodem přerazila; částečně vyčnívající utěrka zmizela v hlubinách mého krásně vypracovaného těsta. Po dvacetiminutovém marném boji – těsto versus utěrka – jsem vytáhla cosi, co se podobalo spíše „utěrce v těstíčku“, a s politováním mohla konstatovat pouze to, že těsto mohu dělat znovu, neboť to, co v misce zůstalo, by bylo tak na jednu ušmudlanou housku…
Ponaučení??? Nikdy nenechávejte ani na minutu číču bez dohledu, nechcete-li mít z těsta vodní postel pro svého domácího mazlíka!!!
Pro tentokrát jsem těsto udělala znovu (zahrála si na bachařku) a jdu tedy konečně upéct chleba, tak držte palec, aby se pro změnu třeba nespálil.
Martina