Autor: Říha Bohumil
Název: O letadélku Káněti
Anotace: Tato kniha je o Vojtovi, jeho starší sestřičce Anežce, Pepíčku Slámovi, pejskovi Kociánkovi a samozřejmě o letadélku Káněti. Společně prožívají různé zábavné příhody, děti se chtějí podívat na letiště do hangáru, který hlídá děda Kozelka, jednou je tam zavře. Tím to vše začíná. Děda Kozelka už dává pozor, ale děti přesto budou moci chodit na milované letiště díky tomu, že babička Kozelková nemůže dědečkovi nosit obědy, protože jí bolí nohy a tak se dětem otvírá nová cesta na letiště. Potom děti vymýšlejí, jak dědečka obelstít, aby se mohly proletět v letadélku Káněti. Nakonec se ve vysněném letadélku proletí!
*
Autor: Pechová Jaroslava
Název: Strašuláci
Anotace: Pohádková vyprávění o strašidýlkách z opuštěných hradů, lesních pasek a zákoutí, rybníků i skal.
*
Autor: Válková Veronika
Název: Marie Terezie – Tajnosti císařských komnat
Anotace: Druhý díl příběhu, ve kterém se Bára pomocí starého atlasu přenese na jihočeskou vesnici poloviny 18. století, do doby vlády Marie Terezie.
Autor: Vavřincová Fan
Název: Taková normální rodinka
Anotace: Námětem knižní verze oblíbeného televizního seriálu jsou všední i nevšední situace ze života rozvětvené rodiny, v níž představitelé čtyř generací žijí pod jednou střechou. Každý z nich má své osobité záliby, tajná přání, drobné nectnosti, ale všechny konflikty jim pomáhá vyřešit laskavý vztah jednoho k druhému a smysl pro svérázný humor.
*
Autor: Vavřincová Fan
Název: Taková normální rodinka se vrací!
Anotace: Literární pokračování populárního televizního seriálu rozvíjí osudy některých jeho hrdinů po třiceti letech. Humorně ztřeštěný děj je soustředěn na rodinný kruh kolem sester Káči a Pavly, což skýtá opět řadu bláznivých situací, vyplývajících většinou z drobných generačních střetů a jiných svérázných konfliktů. Knížka tradičně přináší humor, který neubližuje a laskavý autorčin nadhled.
*
Autor: Řeháčková Věra
Název: Prožila jsem něco neuvěřitelného
Anotace: Do čtrnácti let zamindrákované Lence s mizerným prospěchem ve škole, špatnými rodinnými poměry a s lupénkou změnila život příbuzná Nina. Vyléčila ji pomocí kamene šungitu. Lenka jede s její rodinou až do Karélie hledat vzácný kámen. V drsné přírodě poblíž severního polárního kruhu zažívá nebezpečí a poznává sama sebe.
Tak jsem si poslechla pořad – Máte slovo s M. Jílkovou, neb se mne toto téma týká. Kroutím hlavou a nestačím se divit…
Hned v úvodu mne šokla hláška, že si občas vybíráme špatně partnery? Co to jako je???
Dáma v zeleném mne opravdu dojala k slzám. Takovou snůšku blbostí jsem fakt nezažila. Takže podle ní, už když jsem si brala bývalého manžela jsem měla vědět, že se rozvedeme a že nebude platit výživné… To je zhovadilost… Ano ÚP neřeší vše, ale určitě víc než stát. Co ten dělá? Je benevolentní co se neplatičů týká až na půdu… Kdysi si člověk na jídlo dětem peníze vymohl exekucí na plat apd…, ale co nyní? jak je možné, že neplatič dluží i sumu nad 100 000kč? Víme, že dělají bokem a na policii se vymlouvají, že kupříkladu, aby měli na chleba, chodí sbírat jablíčka a to fakt není sranda. Trapnost, ale nikdo nic nedělá a kdo je nadále bez základních potřeb? DĚTI!!! Neplatiči řeknou, že nemají práci, nemají kde bydlet, nemají na chleba a jiné. Přitom víme, že si jezdí fárem, u kamarádů nežijí, tam jsou jen 20 let na kafíčku…
Dala bych jim nucené práce, vzala řidičáky těm, co tedy nedělají ihned, 4 měsíční čekací lhůtu bych zkrátila na měsíc. Mně se taky nikdo neptá, jestli budu mít klukům co do úst, jestli mám na nájem, jestli mám klukům z čeho platit školy, na to nikdo ohled nebere. Naproti tomu projeví-li neplatič účinnou lítost pak dítě nepotřebuje jíst vůbec??? A on má pouze podmínku? Pak se nikdo nemůže divit, že si neplatiči mnou ruce a za bukem se chechtaj. Vědí dobře, že se stačí rozplakat na správném místě a vše jim bude benevolentně odpuštěno. Jenže za slib neplatičů, jak už se polepší (vydrží jim to tak měsíc) a pochopení státu, že jistě tato situace není jednoduchá a že chápou, jak to mají ti, kteří vše táhnou finančně sami složité, za to asi chleba dětem nekoupíme, že? Dokonce ani nájem nezaplatíme. A to už ani neříkám, že třeba já jsem v plném ID. Jenže my si můžeme tak akorát oči vyplakat po nocích do polštáře, aby děti neslyšeli naše zoufalství a úvahy nad tím, kde brát a nekrást. Asi tak…
Výroky paní Kaplánkové snad ani nebudu komentovat – Přeju jí jen, aby se nedej bože do podobné situace nedostala ona a někdo s ní nejednal tak jak radí!!!
Raději se nebudu dále rozepisovat. Zvedlo mne to fakt ze židle.
http://www.ceskatelevize.cz/…/10175540660-mate-slovo-s-m-j…/
Martina
Na dnešek jsem měla hlášeno měření obvodu zdí z důvodu zateplování bytovky, kde bydlím.
Trpělivě jsem tedy vyčkávala, a dočkala se. To, že je naše číča Sába „kámoška“ s každým, kdo překročí práh našeho bytu a v lepším případě se příchozím vrhá ihned za krk… to, že nejeden z nich si ji kolikrát málem odnesl v tašce (kabelce) domů, na to jsem si celkem zvykla. Ale co vyváděla dnes, to i mne vyvedlo z míry. Měření probíhalo hladce. Nic nepotřebovali, takže jsem si dělala své. Občas jsem sice zaslechla jakési pípnutí, ale nevěnovala jsem tomu pozornost. Věděla jsem, že Sábu má synátor pro jistotu zavřenou u sebe. Kuchyň, síň, koupelna, WC odměřeno… a šlo se do obýváku – synátorova pokoje…
Slyšela jsem hlasitý smích, a tak jsem se šla podívat, cože se to děje. Naskytl se mi opravdu komický pohled. Pán pečlivě zapisoval míry, jež mu byly hlášeny. To by bylo v pořádku, ale naše Sába lítala jak střelená po každém pípnutí. Fakt, jak smyslů zbavená (zapochybovala jsem na moment o jejím duševním zdraví) a nechápala „co jí hráblo“. Jen mi bylo divné, že zatímco já jsem stála v němém úžasu, co se děje, ostatní propukali v hurónský smích. Když to nepřestávalo, řekla jsem synátorovi, aby ji vzal na klín, aby měření netrvalo do rána, což udělal a pak už to šlo ráz naráz. Když měřiči odešli, nedalo mi to a zeptala jsem se ho, co to mělo znamenat. Po jeho odpovědi jsem i já propukla v nezadržitelný smích. Pánové měli laserový měřič, který při měření na stěnách nejen „pípl“, ale vykazoval i rudý puntík – a ten naši milou Sábu inspiroval ke skvělé hře: běhala za ním jak šílenec a snažila se ho pochopitelně za každou cenu „pokořit“, stejně jako býk červený praporek v rukách toreadora, a nebýt toho, že byla přidržena na synátorově klíně, kdoví, jak by to s puntíkem bylo dopadlo… No není úžasná??? Sice už spinká, ale tu a tam „zakňourá“… Copak se jí asi zdá???
Krásný večer všem lidičkové a lidičky.
Martina
Normálně si dělám paštiky do zásoby doma. Tentokrát jsem neměla a přemýšlela cože ke snídani. Na sýr jsem chuť neměla. Pak tedy byla jediná možnost – koupená paštika. Mázla jsem si chleba, uvařila bylinky a pustila se do toho. Přátelé, normálně čaj nesladím. Tentokrát jsem měla v ústech ale jakousi podivnou pachuť, a tak jsem si řekla, že troška cukru mne nezabije. Pokračovala jsem dál. Ta slanost mi připadala ale horší a horší. To už jsem si říkala, že to snad není možný. Pátrání pochopitelně netrvalo dlouho. Ochutnala jsem na špičku nože onu paštiku. Tedy to byl hnus velebnosti. Něco tak příšerně slaného a odporného jsem v životě nejedla. Nuže, nedojedený chléb i paštika se odporoučely do odpaďáku. Fuj… Ponaučení? Už nikdy kupovanou paštiku! Zaručeně tedy ne tuto z Tesca, koupenou včera, kterou jsem vám zvěčnila, než skončila v koši. Počkám si na obídek. Dnes dělám česnekačku a cmundu. Jinak krásný den všem lidičkové a lidičky…
Máte podobné zkušenosti???
Martina
*
„To pivo je kalné a ešče v ňem puove aj mucha!“ nadává host.
„Nemyslím si, že by mohuo byt kalné, ked v ňem vidzíte tú muchu,“ oponuje
šenkérka.
*
Hodzina slovenčiny. Dzeci majú písat sloh na tému: Sem riditelem velikej
firmy. Šecí píšú, enem Jožinek sedzí a hledzí.
„Jožko, prečo nepíšeš? – pýta sa paňi učitelka.
„Já čekám na sekretárku!“
*
Dojde Jožka za svojím šéfem a pýtá sa ho: „Pane riďitel, mohli by ste mi dat
volno? Žena sce, aby sem í pomáhau z jarňím úklidem.“
Riďitel: „Né, fčil v žádnem prípadze!“
„Ďekujem, já sem vjedzeu, šéfe, že na vás je spolehnutcí.“
*
Náščevňíčka galérie sa nahlas rozčuluje:
„Proboha! Temuto tu vy ríkáte moderné umeňí?!“
„Ne, paňi, temuto ríkáme zrcaduo!“
*
Štefan dojde večer dom a priscihne ženu v posteli z kamarádem. Opre sa o
zarubňe a ríká:
„Fero, já mosím, ale tebje sa čudujem.“
*
Janek a Mariška sa do sebja zamilují, a poprvé se schyluje k sexu.
„Budem ťi ríkat Eva“, povídá Janek.
„A proč?“ pýtá se Mariška
„ Proto že si moja prvňí!“
„Tak dobre, já ťi budem ríkat Peugeot.
„A proč takto?“ smjeje sa Janek.
„Proto že si muj 307.“
*
Zvjeruje sa chuapec svojej frajírce:
„Od tej chvíle, co ťa poznám, nemožem jest, pit, aňi fajčit….“
„Naozajst? To kvúli temu, že mja tak miluješ?“
„Né, ale neostávajú mi na to prachy!“
*
„Fera dojde večer dom a vymákne ženu v posteli z kamarádem. Vytáhne pištol a
bez zaváhaňá ho zastrelí. Žena mu pohrozí:
„No dobre… enem tak pokračuj a za chvílu si bez kamarádú!“
*
„Nepuač, Jane, šak ona sa vrácí!“
„Šak právje…!“
Vzhledem k tomu, že naše kočka Sába je kramářka, zavírám ji na noc do předsíně.
Tak jsem učinila i včera. Jak si tak spím, sním si svůj sník, najednou mi něco huplo na hlavu.
Lekla jsem se tak, že v tom momentě by se ve mně krve nedořezal. Zaječela jsem něco jako „fůůůůůůůůůůůůůůůj“. Sába na mě připitomnělele koukala, očividně spokojená, že se dostala do mé postele. No tak to ne milá zlatá, pomyslela jsem si a číču prostě vzala a šoupla za dveře. Přesvědčila jsem se ještě, zda jsem je pořádně zavřela a šla si zas lehnout. Už, už jsem se nechala zas unášet na obláčku, tak jsem chtěla zaujmout mou oblíbenou polohu na boku, když v tom má ruka spočinula na čemsi chlupatém. Tak rychle, jak já byla v pozoru, to si ani neumíte představit. Při pohledu na vytřeštěné oči Sáby jsem zařvala, „Mrcho jedna, jak ses sem dostala uh“ a už jsem jí zas nesla za dveře. Vztekle kňourala, ale nebylo jí to nic platné. Tentokrát mi trvalo déle, než jsem zabrala a furt jsem měla blbej pocit. Takovej ten, jako když vás někdo pozoruje. Otevřela jsem oči a? no jasně, vedle postele mne hypnotizovala Sába. Fakt to semnou málem švihlo. Když zahlédla, že jsem vzhůru, hup a už se mi zas nakýblovala do postele. Věděla jsem, že už neusnu, tak jsem jí nechala. Jen pro zajímavost jsem jí před chvilkou šoupla za dveře a vyčkávala, jak to ta mrcha dělá. Třikrát hupsla na kliku a bylo vymalováno… Tak jo, dnes budu muset prostě a jednoduše otočit kliky, jako když byli synátoři mrňousové a naučili se zdrhat. Paráda. Pak že zvířata nejsou chytrá. Chá, chá… Kde se momentálně válí asi říkat nemusím, žeju… Jinak krásný dník všem přeji lidičkové a lidičky.
Martina
*
Přijde zebra s tučňákem k fotografovi a ten se jich ptá, „tak jak? barevně, nebo černobíle?“
*
Víte, co je vrchol alkoholismu? Opít šneka tak, že netrefí domů!
*
Potkají se dvě myši: ,,Slyšela jsem že chodíš s netopýrem?!“,,No tohle! A mě tvrdí, že je pilot!“
*
Potkají se dvě klíšťata. „Tak co, jak jde život? „
„Ani se neptej, je teprve poledne a už mě dvakrát vytočili!
*
Má to šest nohou, dvě hlavy, dvě ruce, čtyři uši a kráčí to po čtyřech. Co to je?
jezdec na koni…
Barbora, matka pětiletých dvojčat onemocněla akutní leukémií. Na tuto formu není jiná možnost než transplantace kostní dřeně. Vhodný dárce se dosud nenašel, a tak se také krátí její čas. Přesto věří, že se dárce najde včas, bude zachráněna a bude se moct nadále starat o své děti, pozorovat jejich pokroky, prožívat s nimi jejich bolístky i radosti.
http://mladilidovci.cz/chci-pomoct/
S každým novým dárcem stoupá její šance na vyléčení. Můžete pomoct i Vy! Nejen Barboře, ale třeba někomu jinému můžete právě Vy darovat život.
Jak na to?
Základní informace pro zápis do registru dárců kostní dřeně:
Pro registraci do registru kostní dřeně je potřeba zavolat na transfůzní
stanici a zeptat se, kdy jsou tam termíny pro odběr dárců kostní dřeně.
Obvykle je to třeba jen jeden termín za měsíc. (V Uherském Hradišti jsou nyní např. vypsané mimořádné termíny v úterý 23. 6. od 6 do 7h a Zlín 7-9h.)
Tam se odeberou 2 ml krve a vyplní dotazník, v němž dárce souhlasí se
zařazením do registru dárců kostní dřeně.(Nejsou lékařské prohlídky,
protože až bude konkrétní dárce potřeba, může být zdravotní stav
jiný, v případě shody se pak dělá důkladná zdravotní prohlídka.)
Pokud je někdo vhodným dárcem již pro konkrétní osobu, tak je mu odebrána krev znovu a je vyšetřena podrobněji, jestli se opravdu dárcova krev shoduje v
klíčových znacích (rozhodující je tam 10 znaků, které se
porovnávají s příjemcem) a po tomto vyšetření je dárce pozván na
specializované odběrové pracoviště do Plzně, kde proběhne samotný odběr. Samotný odběr v 95 % je separací kmenových buněk, tedy napíchne se žíla, krev jde přes separátor a do druhé ruky se krev vrací.
Veškeré náklady včetně cesty do Plzně jsou dárci hrazeny. U dárcovství nezáleží na
krevní skupině ani na pohlaví dárce.
Darovat kostní dřeň můžou lidé ve věku od 18-35 let (nad 35 let dárce musí
uhradit 1500 Kč na vyšetření krve, protože to nehradí pojišťovny ani nadace,
číslo účtu, na který se poplatek hradí je 000000-0004343043/0300. Pokud je zařazen do registru a vhodným dárcem, další náklady jsou hrazeny tak, jak je výše uvedeno.)
Statisticky vychází, že ze 121 zaregistrovaných ochotných lidí – potenciálních
dárců kostní dřeně – je jeden vhodný pro některého z pacientů, proto je nutné,
aby zaregistrovaných dárců bylo co nejvíce.
Na transfuzní stanici není možné přijít kdykoliv, je nutné se předem ohlásit
a oni sdělí možný termín.
PROSÍM, ZVAŽTE MOŽNÉ DÁRCOVSTVÍ KOSTNÍ DŘENĚ, MŮŽETE ZACHRÁNIT LIDSKÝ ŽIVOT!!!!!
Děkuji.
Ludmila Jarotková
PROSÍM SDÍLEJTE A POSÍLEJTE DÁL