Normálně si dělám paštiky do zásoby doma. Tentokrát jsem neměla a přemýšlela cože ke snídani. Na sýr jsem chuť neměla. Pak tedy byla jediná možnost – koupená paštika. Mázla jsem si chleba, uvařila bylinky a pustila se do toho. Přátelé, normálně čaj nesladím. Tentokrát jsem měla v ústech ale jakousi podivnou pachuť, a tak jsem si řekla, že troška cukru mne nezabije. Pokračovala jsem dál. Ta slanost mi připadala ale horší a horší. To už jsem si říkala, že to snad není možný. Pátrání pochopitelně netrvalo dlouho. Ochutnala jsem na špičku nože onu paštiku. Tedy to byl hnus velebnosti. Něco tak příšerně slaného a odporného jsem v životě nejedla. Nuže, nedojedený chléb i paštika se odporoučely do odpaďáku. Fuj… Ponaučení? Už nikdy kupovanou paštiku! Zaručeně tedy ne tuto z Tesca, koupenou včera, kterou jsem vám zvěčnila, než skončila v koši. Počkám si na obídek. Dnes dělám česnekačku a cmundu. Jinak krásný den všem lidičkové a lidičky…
Máte podobné zkušenosti???
Martina
Játrovka
