Články

… horečné nákupy ve vánočně vyzdobených obchodech, fronty u pokladen, radost při balení dárečků, byty provoněné vanilkou, či skořicí, šplouchající kapři v kádích na trzích, náměstí s rozsvíceným vánočním stromem a znějícími koledami, tváře dětí rozjásané radostným očekáváním, betlémy, ozdobné žárovičky na domcích či v oknech… toto vše jsou neklamné znaky toho, že svátky jsou „za dveřmi“. Kdo může, vezme si dovolenou, aby si svátky užil se svými blízkými a také si trochu odpočinul. Dovolenou si tentokrát bereme i my, kolektiv SPVK, a proto v následujících dvou týdnech v knihovně nepřibudou nové knihy.

Věřte, že nejhezčí dárky, ty nejsou v krabičkách, ty máme ukryté jen v našich srdíčkách.

Vánoční svátky plné pohody a klidu a do nového roku 2019 především hodně zdraví, radosti, úspěchů a spokojenosti všem čtenářům

přeje

za tým SPVK

Martina Roženková

Zatímco u první – Nezvi si vraha do života, jsem se bála jako malá holka, druhá kniha – Na slzy nezbyl čas, mne k oněm slzám dohnala. Ač jsou knihy odlišné, obě jsou od téže autorky – Blanky Faltové. První je napínavá jak kšandy. Druhá je smutná, místy však díky různým přirovnáním prostě vyprsknete smíchy. Díky autorčině laskavosti, mají naši čtenáři obě tyto knihy v naší knihově pro nevidomé a slabozraké na www.spvk.cz. Srdečně děkujeme a přejeme mnoho dalšího, tvůrčího elánu. Pokud se zde nachází autorky/autoři, kteří by chtěli do naší knihovny také přispět svým dílem, bude nám ctí. Krásný dník vám všem přeji lidičkové a lidičky. Našim čtenářům krásný poslech a Blani, tobě ještě jednou velké děkuji. Níže již o knihách
*
Kniha – Nezvi si vraha do života je o Erice Tomanové, která si frustraci z třetího nepovedeného manželství léčí alkoholem. Jednoho dne po vyostřené manželské hádce opustí manžela i děti. Jejím novým domovem se stane ulice. Co takový život na ulici obnáší? Hned první den ji zloději o všechno okradou. I tak se rozhodne zůstat na ulici a protloukat se životem, jak se dá. Nestydí se živit prostitucí a drobnými krádežemi, zcela přehlížejíc všechna s tím spojená rizika. Čtenáři se tak nabízí možnost stát se na chvíli součástí Eričina nového způsobu života. Zažít s ní chvíle bláznivého vnitřního štěstí, kdy ve společnosti stejně lehkomyslných lidí jásá nad množstvím vypitého alkoholu.
*
Kniha – Na slzy nezbyl čas je o Emě, která kdysi prožila velké drama, totiž úmrtí dítěte. V jednotlivých kapitolách se vrací jak ke svému manželství, tak k úmrtí dítěte, na něž nedokáže zapomenout kvůli děsivým snům vracejícím se k ní s neúnavnou pravidelností. Ze smrti svého dítěte viní porodní asistentku. Osud pro Emu připraví satisfakci, když se tyto dvě ženy po letech setkají v opačných rolích. Porodní asistentka je nyní klientkou domova pro seniory, kde Ema pracuje jako zdravotní sestra.
Pomstí se Ema za smrt svého dítěte? Možná…

To jsem si jednou koupila barvu, že se jako vyfiknu. Krásná rubínová, hned jsem se do ní zabouchla…
Zase trošku prokouknu, pomyslela jsem si, a aby to bylo joooooooo šik, naplácala jsem si barvy hned dvě (jedna mi nestačila nikdy). Barvení proběhlo úspěšně. Protože venku bylo krásně, rozhodla jsem se onu krásu dát na odiv všem a šla se projít. Přítel říkával: „Když Roženková vyleze ven, začne zaručeně pršet…“ a tak se pochopitelně stalo. „No bóže, nejsem z cukru“, říkala jsem si, nicméně jsem se vydala na cestu k domovu. Lidi na mě koukali dál, ale tak nějak divně. To mi začalo být divné. Někteří, jakoby s úlekem jiní soucitně, jakoby mi chtěli dát bombón, nebo čokošku. Hm, asi jim hráblo, prolítlo mi hlavou. Naštěstí jsem dorazila domů, šla si do koupelny vysušit mou parádu na hlavě. Pohledem jsem zavadila o zrcadlo. Skoprněle jsem zírala. Nevěděla jsem, jestli mám začít řvát, smát se, případně sebou fláknout rovnou o zem. Barvička samozřejmě pustila a já byla rudá, jakobych dostala vejprask. No, dnes už se tomu směju a při výběru barev si dávám jó majzla, abych neděsila okolí víc než je nutné. Krásný dník bez nehod vám přeji, lidičkové a lidičky

Ten pocit, když se celé dopoledne drbete s obědem, aby nebylo furt to samé, a samo chcete hodně muziky za málo peněz. Dnes bude tedy Paella s kuřetem, pomyslela sem si a pustila se do díla. Vše pěkně podle receptu, aby to bylo šmrncovní, takže sem lítala od plotny ke kompu a obráceně. Sežralo to dost času, ale musela jsem se pochválit, následně poplácat snad i po ramínku… Jsem prostě hvězda. Do toho přišel rozchrápanej synátor, kterej vylezl z brlohu. Přistoupil k plotně, sundal pokličku z hrnce, zívl si a povídá: „Hm, lečo s rejží jo?“ Zaklapl poklici, otočil se a odešel. Já s vočima vytřeštěnýma, hubou votevřenou, sedíc jak vopařená. Dobrá, zejtra bude chleba s máslem, pánové… 😀 Prej lečo s rejží… Krásný dník vám všem jinak přeji, lidičkové a lidičky…

Paella

Snad nikdy jsem se netěšila na konec knihy, jako nyní, při korektuře tohoto „skvostu“… UF

Autor: Bauman Václav
***
Název: Paci, paci, pacičky…
***
Anotace: Humoristické dílko o dětství a dospívání homosexuálně orientovaného kluka v době reálného socialismu, podle všech anotací „na svou dobu nebývale přímočará zpověď homosexuála“, o jeho rodině ovládané despotickým otcem funkcionářem, o jeho zkušenostech, zážitcích a láskách. Hlavní hrdina, vypravěč, po celou novelu vystupuje poněkud infantilně, ale to slouží ke zvýraznění komického vyznění. Třebaže na několika místech čtenáře zamrazí, z valné většiny se u čtení řehtá, až mu tečou slzy.
***

Obal knihy

Když už máme ten den učitelů, naskočila mi jedna vzpomínka ze střední školy. Tenkrát tam nastoupil nový učitel, o kterém se tradovalo, že je tak trošku nerváček a cholerik. Jako každej „puboš“ i já jsem cítila potřebu si ho vyzkoušet, že ano… Vzhledem k tomu, že měl jméno jako sladkovodní ryba, nebylo složité vymyslet totální blbost. S holkama jsem se vsadila, že budu na kus papíru psát ryby a když mi papír vezme, budu mu koukat do očí, jak dlouho to vydrží a co bude dělat. Tak se stalo. Psala jsem v klidu: Parma, parma, parma, štika, štika, štika, kapr, kapr… škub… Vedle mé lavice stál profesor, který nahlas a značně vztekle četl můj výtvor. Třída se bavila, on brunátněl a já mu vytrvale koukala do očí, nutíc se nesmát, ač to bylo v ten moment náročné. Vydržel asi 5 minut, poté po mně mrsknul křídu a vyžádal si učňovku, kam mi napsal následující poznámku: „Bobová mě během vyučování psychicky, fyzicky a duševně deptá…“ Úplně jsem teda nepochopila, jak fyzicky, nicméně mi tato kuriózní poznámka zůstala dodnes. Nutno dodat, že s panem profesorem jsme pak vycházeli dobře. Byl, možná stále je super chlap. Takže páni kantoři, všecko nej k svátku a hlavně trpělivost s tou naší mládeží 😀! Ostatním pochopitelně přeji krásný dník, lidičkové a lidičky

Retro tašky

To sem včera byla ve zdejším marketu. Nic mimořádného. „Mlíčko, píp, chlebíček píp“…No co, asi to prodavačce lépe jde, když si nahlas předříkává. Když ale řekla „čtyři rohlíci, dva housky“, to jsem nevydržela a lidi, nelidi, prostě sem vyprskla smíchy. Chudinka na mě nechápavě koukala. Řekla jsem jí, že to řekla moc hezky, abych se jí nedotkla. Ona na to pohotově, to víte, děti vás naučí hned… V duchu jsem pátrala, leč nevypátrala, jakou perlou mne obohatili synátoři. Leda snad svou bezelstnou upřímností na veřejnosti, kdy by se člověk kolikrát hanbou zahrabal pod zem. Příklad: „Hele mami, ten pán má vlasy jak pochcanou slámu“, (nutno dodat, že mi padla brada až na zem nad výrazem, pochcanou…) Tiše jsem šeptala, že takto ošklivě se nemluví… Syn přikývl a najednou vykřikl: „Jééééé, hele mami ten pán s pochcanou slámou odchází“. No jo i o tom život je. V ten moment bych chtěla být mouchou nebo nejlépe neviditelná. Krásný dník vám všem přeji, lidičkové a lidičky…
Já jdu vyhnat tu naší nádheru, co má čumák věčně zabořenej v květináči s bramborama. Jak vidí zelený, sežrala by to. Jde o kočku, mimochodem… Pak na vás kouká psíma vočima, já nic já muzikant, známe, žeju???

Sába a její nevinný kukuč

Náhrada droždí – jedlá soda
– Jedlá soda odstraní pach z ryb na rukou.
– Na ucpanou výlevku stačí 1 šálek jedné sody, pak šálek horkého octa a litr vařící vody.
– Odstraňuje pach z myčky nádobí. (Mezi 2 cykly posypat dno)
– Čistí kuchyňskou desku i ledničku a mikrovlnku.
– Z porcelánu odstraňuje skvrny od kávy a čaje, čistí termosku, houbičky a utěrky. (Do ½ l vody 2 lžíce sody a několik kapek jaru)
– Čistí připálené hrnce (5 lžic ve vodě povařit a nechat odstát). Nasypat trochu sody na špinavý sporák. Sodou posypat koberec, nechat 15 minut a vysát.
– Odstraní zatuchlý vzduch – do ponožky 3-4 lžíce sody, zavěsit.
– Leští stříbrné a zlaté šperky. (Ne perly)
– Čistí očouzené cihly z krbu.
– Do misky dát 1:1 jedlou sodu a sůl do koupele a dát na nádržku WC.
Jednou za měsíc dát do nádržky půl balíčku jedlé sody a ráno spláchnout.
– Čistí mramor.
– Trochu sody do studené vody – zmírňuje bolest při popáleninách i po včelím bodnutí.
– Vmasírovat do vlasů hrst sody proti lupům.
– Jak ústní voda je výborná na afty.
– Do roztoku sody jednou týdně ponořit na noc zubní kartáčky.
– Proti pocení – do zásypu přidat asi lžičku sody a nanést pod podpažím.
– 4 lžíce jedlé sody na litr teplé vody – koupel na nohy.
– Do starých ponožek dvě lžíce sody a do bot na noc – nepáchnou.
– ½ šálku jedlé sody přidané do pracího prášku vybělí prádlo.
– Mnohé skvrny zmizí, když na ně dáme 4 lžíce sody a ¼ šálku teplé vody.
– Čistí plesnivé sprchové závěsy.
– Rozmrazuje chodníky
– Likviduje plevel mezi prasklinami v chodnících.
– Udržuje zásaditou vodu v bazénu.
– Čistí zahradní gril.

Hmmmmmmmmmm

Dnes jsem dostala opět krásný e-mail, který mne utvrdil v tom, že naše práce prostě smysl má… Podělím se o něj. Zároveň za celý tým www.spvk.cz, srdečně děkuji. Přeji vám všem krásný dník, lidičkové a lidičky…
Dobrý den.
Bohužel nevím, kam můj příspěvek patří. Snad sem píši dobře.
Moc vám chci poděkovat jednak za formát txt-tekoucí. Vyhovují mi jak nezalomené řádky, které se čtou skvěle na brailském řádku, tak tam nejsou čísla stránek.
Také chci moc poděkovat za vkládání hvězdiček mezi kapitoly, perfektně se mi v Balabolce dělí knížky na soubory podle kapitol.
Všem pracovníkům i čtenářům přeji hezké dny.