1. Na obličeji rostou chlupy nejrychleji z porostu na celém těle.
Kdybyste se celý život neholili, vousy by měly průměrnou délku 9 metrů. A dalo by se na nich i oběsit.
*
2. Každý den ztrácíme průměrně 60–100 vlasů. Nehledejte je.
*
3. Ženské vlasy mají poloviční průměr než mužské. Neměřte je.
*
4. Jeden lidský vlas může udržet až 0,1 kg. Uvědomte si však, že na hlavě máte víc než jeden vlas. Jsme opět u toho oběšení.
*
5. Nejrychleji rostoucí nehet je na prostředníku. Rychlost růstu závisí na délce prstu. Na useknutém prstu nehty nerostou.
*
6. Na lidském těle je stejný počet chlupů na centimetru čtverečním, jako má šimpanz. Jsou však světlejší a tenčí, proto nejsou tak vidět. Většinou.
*
7. Blondýnky mají více vlasů. Je to proto, že barva vlasů určuje jejich hustotu. Obarvení nic nezmění.
*
8. Nehty na rukou rostou téměř 4× rychleji než na nohou. Jestli to nebude tím, že jsou 4× delší.
*
9. Lidský vlas žije v průměru 3–7 let. Pak si řekne: „Tak já padám.“
*
10. Musíte ztratit přes 50 % vlasů, aby si toho někdo všiml. Pokud máte dva vlasy, je situace jiná.
*
11. Lidský vlas je prakticky nezničitelný. Pouze hoří, ale mráz, změna klimatu nebo voda mu nic neudělají, stejně jako mnoho kyselin a chemikálií. Neříkáme všechny kyseliny.
Autoři: Sušová-Salminen, Veronika, Rusek Michal, Hradil Radomil, Chum Sebastian
Název: Volba lidskosti – Inspirace, vize, nové výzvy a souvislosti zítřka
Anotace: První kniha z edice Vítr v plachtách s názvem Volba lidskosti a podtitulem Inspirace, vize, nové výzvy a souvislosti zítřka, tedy novinka nakladatelství Časoděj, je dálkový rozhovor na aktuální téma čtyř autorů, jimiž jsou historička Veronika Sušová-Salminen (Finsko), publicista a typograf Michal Rusek, překladatel, publicista, redaktor a vydavatel Radomil Hradil a konečně student a překladatel Sebastian Chum.
*
Autor: Rausch Antonín
Název: Příběhy ze Staré Šumavy
Anotace: 165 příběhů z historie Šumavy, ze života lidí, jejich zvyků, víry a pověr.
*
Autor: Vaňková Ludmila
Název: Tajemství opuštěného přemyslovského trůnu 2 – Od trůnu dál
Anotace: Tajemství opuštěného přemyslovského trůnu II (1309 – 1323) – Po vraždách, bojích a intrikách kolem opuštěného přemyslovského trůnu královna Viola, vdova po Václavu III., nachází jedinou pomoc a ochranu u mladého Záviše z Falkenštejna. Války císaře Jindřicha Lucemburského a jeho syna Jana, který byl po sňatku s Eliškou Přemyslovnou povolán na český trůn, však odvádějí Falkenštejna na dlouhé měsíce do Rakouska, Německa a Itálie, kde žije Závišova matka, která poskytne útočiště milence Jana Parricidy, jenž se musí stále skrývat před pomstou svých habsburských příbuzných. Královna Viola může nyní otevřeně projevit svou lásku k Petru z Rožmberka, jejich svatba je však stále oddalována intrikami Elišky Přemyslovny a soupeřením nejvlivnějších šlechtických rodů. Ale tím román zdaleka nekončí. Autorka dovedla do konce osudy všech postav, které se historikům většinou ztratily v bouřlivé a nepřehledné době po nástupu Lucemburků na český trůn.
Kdosi v telefonu:
„Vy jste si objednal buzení telefonem na 6:30?“
Rozespalý hlas:
„Eeeeech…ano…“
„Tak šup honem ven z postele, je půl deváté!“
*
Pán ve vlaku si stěžuje paní.
„Paní, váš syn mě stále napodobuje.“
Paní řekne synovi:
„Davide, nedělej ze sebe debila!!!“
*
Učitelka na Valašsku zkouší žáky: „Jaké rozeznáváme roční období? „ Přihlásí se Jozéfek. „Prosím jaro, léto, podzim, burčák, slivovice, zima. „
*
Babka se chystá s dědou na procházku.
„Dědo, mám si vzít podprsenku?”
„Jen si ji vezmi. Venku je bláto.”
*
Pepíček volá „mamí, mamí, mě opuch prrrrrrrrrrrrst.“ „A jak jsi to poznal?“ „Nevejde se mi do nosu“…
*
Pražák vystoupí na nádraží Ostrava-Svinov a ptá se domorodce: „Heléééééé, prosímtěěěěě, jak se vocaď dostanu do centráááá…? „ Ostravak na to: „S takym přizvukem se do centra živy nedostaneš… „
*
Sejde se Slovák, Moravák a Plzeňák v hospodě kde čepují 40 druhů piv. Když přijde k jejich stolu pingl tak Slovák si objedná Bitču, Moravák Starobrno a Plzeňák limonádu. Ty dva na něho koukají co blbne. Plzeňák jim na to říká: „když vy jste si nedali pivo tak ani já si nedám.“
*
Reportér hovoří se stočtyřletou dámou: „A co je podle vás nejlepší na tom, dožít se věku 104 let?”
„Že už nepodléháte nátlaku svých vrstevníků.”
*
Víte, jak řekne Ostravák: Jsi krásná, miluji tě?
„Sy fajna, po pysku jak cyp.“
A vo tom to je přátelé, hezký večer všem..
Začínám si myslet, že jsem dítě štěstěny… Od samého rána venku „krásně“ prší. To zas bude den, říkám si…
Chlácholím se myšlenkou, že třeba přestane. Musím jít na poštu. Mezitím se tedy pustím do úklidu, ač se ploužím tempem želvy, neboť naše číča Sába má zrovna své „dny touhy“, což v praxi znamená, že nejen promňoukala celou noc, ale že se plete pod nohama, kam se jen hnu. V tu chvilku si říkám „mít tak barák“ a šoupnout ji na chvilku ven… No nevadí, pomalu ale jistě jsem udělala, co bylo třeba a při poslechu bubnujícího deště je mi jasné, že kam by psa nevyhnal, Roženková bude muset. Háááá, déšť polevil a já rychlostí blesku na sebe hážu kalhoty, halenku, hřebenem přejedu vlasy, sepnu, kouknu na sebe a říkám si, že lepší to stejně nebude. Ještě boty, čapnu svou legendární tašku na kolečkách a letím. Kupodivu jde vše zatím hladce. Hurá – pošta vyřízena, nakoupeno. Drobný déšť mi nevadí, není to tak zlé… Už jsem skoro u baráku, ještě dva metry, metr a… najednou si to kolem mne doslova prosviští auto, které mne samozřejmě nahodí od hlavy k patě… (Ohleduplnost některých řidičů mne fakt dojímá). Domů jsem se tedy dovlekla nejen mokrá jak slepice, ale i od bláta. Jsem jen zvědavá, nač se mohu ještě dnes těšit. Prostě dítě štěstěny. Také si tak občas připadáte, nebo tyto „návaly štěstí“ mám jen já???
Martina
Dohadují se tři filozofové o tom, co je na světě nejrychlejší: První říká: „Nejrychlejší je přeci světlo.“ „Kdepak, milý pane kolego, myšlenka – ta je přeci nejrychlejší….“ povídá druhý filozof. „Tedy nerad bych vypadal jako negativista, pánové,“ – vstoupí do debaty třetí filozof – „jsem si však jist, že naprosto nejrychlejší je průjem. No považte – tuhle jsem v noci dostal průjem a než jsem stihl rozsvítit nebo něco vymyslet, tak jsem se podělal!!!“
*
„Jean, prší ještě?“
„Ano pane.“
„Tak jo, půjdu s rybičkama na procházku!“
*
Přijde manžel domů a vidí, jak jeho žena pobíhá nahá po bytě. Ptá se jí, co dělá. Žena na to, že si nemá co oblíknout. Manžel se naštve, otevře šatník a povídá:
„Ty, že si nemáš co oblíknout? Koukej co máš šatů. Jedny, druhý, třetí, čtvrtý, nazdar Franto, pátý, šestý…“
*
„Jean, přinesl mi okno, chci se podívat do zahrady.“
*
„Lékařská věda velmi pokročila. Když jsem byla mladší, při každém vyšetření jsem se musela úplně vysvléct. Dneska stačí, když vypláznu jazyk.“
*
Povídá pan Pačes v hospodě: „Chlapi, náš dědek, to byl jiný štamgast. Jeho šaty jsme nenechávali čistit, ty jsme nechávali rovnou destilovat!“
*
„Maminko, děti ve škole říkají, že vypadám jak upírek.“
„Ale kdepak miláčku, máš zoubky jak perličky. Ale teď hezky zavři pusinku, nebo zase poškrábeš podlahu.“
Svátek svatého Valentýna (zkráceně také Valentýn), se slaví v anglosaských zemích každoročně 14. února jako svátek lásky a náklonnosti mezi intimními partnery. Je to den, kdy se tradičně posílají dárky, květiny, cukrovinky a pohlednice s tematikou stylizovaného srdce, jako symbolu lásky. V poslední době se tento svátek šíří i v kontinentální Evropě.
Svátek je pravděpodobně odvozen od svátku Lupercalia slaveném ve starověkém Římě. V předvečer tohoto dne byly do „urny lásky“ vloženy lístečky se jmény dívek. Každý mladý muž potom tahal lísteček a dívka, jejíž jméno si vytáhl, se měla stát jeho „miláčkem“ v následujícím roce.
Legenda také říká, že tento den začal být známý jako Den svatého Valentýna až díky knězi Valentýnovi. Claudius II., vládce Říma, zakazoval svým vojákům, aby se ženili nebo jen zasnubovali. Bál se, že by chtěli zůstat doma u svých rodin a nešli do boje. Valentýn vzdoroval vládci a tajně oddával mladé páry. Byl zatčen a později popraven 14. února. Svátek Luprecalia splynul s oslavami mučednictví Svatého Valentýna a vznikl romantický svátek, který je nyní 14. února slaven.
Odčinit nemůže nikdo nic. Mrtvého nevzbudíš, ztracená léta nevrátíš a probdělé noci strachu neobrátíš v sladký spánek bezstarostnosti.
Jan Werich byl spisovatel, dramatik, prozaik, jeden z tvůrců avantgardního divadla a herec…
*
Jan Werich pocházel z rodiny pojišťovního úředníka. Studoval spolu s Jiřím Voskovcem (se kterým se znal od r. 1914) na reálném gymnáziu v Praze v Křemencově ulici, odtud pak Werich přešel na smíchovské reálné gymnázium. Po něm studoval práva, ale studia nedokončil.
*
Spolu s Jiřím Voskovcem složil Jan Werich Vest Pocket Revue a jako studentské představení ji předvedli roku 1927 na jevišti Umělecké besedy v Praze. Pro velký úspěch se hrála i pod firmou Osvobozeného divadla, založeného roku 1925 jako avantgardní divadlo Devětsilu. Zde Voskovec a Werich působili od roku 1929 jako autorsko-herecká dvojice až do 9. listopadu 1938, kdy bylo divadlo zavřeno.
*
Jan Werich a Jiří Voskovec vytvořili dvojici, která spolu s hudebníkem Jaroslavem Ježkem představovala u nás nový typ satiry v hudebně-dramatickém žánru. Po odebrání divadelní licence roku 1938 a pod tlakem politické perzekuce emigrovali všichni tři na jaře roku 1939 do USA. Jaroslav Ježek, který byl dlouhodobě vážně nemocen, tam roku 1942 zemřel.
*
Po návratu z emigrace založili Werich s Voskovcem divadlo V+W. Po odchodu Jiřího Voskovce do exilu působil Jan Werich v různých pražských divadlech, od roku 1955 řídil Divadlo satiry, které přejmenoval na Divadlo ABC. V partnerské dvojici s Miroslavem Horníčkem obnovil některé hry z repertoáru Osvobozeného divadla.
*
V roce 1968 chtěl Jan Werich emigrovat do Rakouska, ale brzy se vrátil. V sedmdesátých letech 20. století nesměl téměř vystupovat.
*
Jan Werich ve svých hrách a především vyprávěních proslul mnoha svými převážně politickými narážkami. Např. o Pražském jaru říkal v roce 1968 ve svých televizních rozhovorech s Vladimírem Škutinou: „takže když to shrneme… tak je to lepší, než jsme se báli že by to mohlo bejt, když jsme mysleli, že by to mohlo bejt moc špatný… ovšem musí se to hlídat!“
*
Werichova žena Zdena rozená Housková (1906 – 1980) byla překladatelkou, dcera Jana (1936 – 1981) byla překladatelkou a herečkou.
*
Jan Werich zemřel po těžké nemoci.
*
Výběr citátů:
*
Nejhorší srážka v životě, je srážka s blbcem. Blbce nikdy neusvědčíte z blbství. Z takové srážky, vyjdete vždycky jako největší blbec pod sluncem.
*
„Když už člověk jednou je, tak má koukat aby byl. A když kouká, aby byl a je, tak má být to, co je a nemá být to, co není, jak tomu v mnoha případech je.“
*
„Mít rád lidi a milovat lidi to je celé tajemství a snad jediný recept na štěstí.“
*
„O chytré ženské je nouze. Konečně o chytré mužské zrovna tak.“
*
„Čas si vymysleli lidé, aby věděli, od kdy do kdy a co za to.“
*
„Mějte dobrou náladu. Dobrá nálada vaše problémy sice nevyřeší, ale naštve tolik lidí kolem, že stojí za to si ji užít.“
*
Literární činnost Jana Wericha:
Werichova literární činnost souvisela od počátku s tvorbou pro Osvobozené divadlo. Poetiku her Voskovce a Werich určuje jejich intelektuální humor, který vyrůstal z fantazie, groteskní nadsázky a uvolněných představ, na postupech blízkých poetismu.
Smoking revue – 1928
Líčení se odročuje – 1929
Kostky jsou vrženy – 1929
Fata Morgana – 1929