1904 – Rakouská severozápadní dráha otevřela železniční trať Dobronín – Polná.
*
1939 – Po pohřbu studenta Jana Opletala dne 15. listopadu, který se stal posledním projevem manifestačního odporu českého lidu proti německé okupaci Čech a Moravy v roce 1939, nařídil Hitler, aby jakékoliv další demonstrace byly bez ostychu ihned potlačeny vojenskou silou. Byly uzavřeny české vysoké školy, vedoucí představitelé vysokoškoláků byli zatčeni a 9 popraveno (Josef Adamec, Jan Černý, Marek Frauwirth, Jaroslav Klíma, Bedřich Koula, Josef Matoušek, František Skorkovský, Václav Šafránek a Jan Weinert), 1200 českých studentů bylo zbito a odvlečeno do koncentračních táborů. V roce 1941 byl 17. listopad vyhlášen v Londýně za Mezinárodní den studentstva.
*
1945 – Vstoupily v platnost Benešovy dekrety 122 a 123/1945 Sb. o zrušení německé univerzity v Praze a německých technických škol v Praze a Brně.
*
1960 – Zákonem 163/1960 Sb. schválen státní znak Československé socialistické republiky.
*
1989 – Brutální zásah policie proti studentské demonstraci v Praze provázel Sametovou revoluci.
*
1990 – Prahu navštívil poprvé v historii americký prezident, George H. W. Bush.
*
1999 – Skupina bývalých studentských vůdců vydala výzvu Děkujeme, odejděte!
Mezinárodní den tolerance připomíná, že respekt si zaslouží všichni ostatní lidé okolo nás. V 18. století, za císaře Josefa II. byl podepsán tzv. toleranční patent roku 1781. V dnešní době kosmopolitních měst vztahujeme toleranci nejen k lidem jiného náboženského vyznání, ale i jiné barvy pleti, kultury apd…
Den vězněných spisovatelů nám má připomenout, že jsou stále některé státy, kde nemají svobodu slova a za svůj názor jsou lidé zavíráni do vězení a tím dochází k porušování lidských práv.
V Česku se slaví jeho svátek 11. listopadu a je s ním spojeno mnoho tradic či pranostik. Jedni čekají, že Svatý Martin přijede na bílém koni (čekají první sníh), druzí ochutnávají první letošní, tzv. Svatomartinské víno. Tento svátek je dnem, kdy se lidé setkávají s dobrými přáteli nebo s celou rodinou a kdy zasednou nad martinskou husou či martinským pečivem. Sv. Martin je totiž mj. patronem hus, což údajně vzniklo díky legendě, kdy se Martin zdráhal přijmout biskupský úřad v Tours. Schoval se do husince, hejno hus ho ale svým hýkáním prozradilo, a tak musel tu poctu přijmout.
*
Selské tradice a pranostiky
Svátek svatého Martina byl jedním z nejoblíbenějších svátků roku. Na mnoha místech se konaly poutě, hojně se pořádala martinská posvícení. Hospodyně pekly posvícenskou martinskou husu a martinské rohlíky nebo podkovy (zvané martiny) a roháče. Jídla byla tučná, jako by se chtěli lidé připravit na dlouhou chladnou zimu. Dříve byla martinská husa poslední pečení před šestitýdenním adventním postem. Tento den končívala čeledi služba, dostávala mzdu a hledala nového hospodáře, případně o rok prodlužovala dohodu. Konávaly se dobytčí či výroční trhy. V tento den se uzavíraly smlouvy mezi obcí a obecním pastýřem, ovčákem, ponocným a dalšími lidmi. Děti i hospodáři čekali na první sníh, neboť podle pranostiky Svatý Martin přijede na bílém koni. Lidé si odpozorovaný klimatický jev spojily se světcem, často zobrazovaným na koni, a tak vznikla tato poetická představa. Mezi další pranostiky, které též předpovídají příchod zimy, patří například: Na svatého Martina, bývá dobrá peřina, Martinův led, bude vodou hned nebo Na svatého Martina, kouřívá se z komína.
*
Tradice v zahraničí
Na mnoha místech se v předvečer sv. Martina zapaluje martinský oheň a v alpských zemích, zejména v Bavorsku, provádí zakuklená mládež svoje žerty, ba i výtržnosti. Ve Flandrech, jižních a severozápadních částech Holandska, katolických oblastech Německa a v Rakousku se tento svátek často slaví průvodem, ve kterém je obvykle muž na koni, představující sv. Martina, někdy doprovázen svým pomocníkem (obdoba českého Mikuláše).
*
Současnost
Průvod svatého Martina, jedoucího na koni městem, se v posledních letech pořádá i v některých českých městech. Tento průvod je často spojen s lampionovým průvodem či je součástí svatomartinských slavností, kde se poprvé ochutnává Svatomartinské víno. Oslavy spojené s uvedením Svatomartinského na trh nejsou žádnou novinkou, již dříve bylo zvykem si poprvé na sv. Martina připíjet novým vínem z podzimní sklizně. Svatomartinské akce se v současnosti konají v mnoha větších městech po celém Česku. Dále jsou pak tradiční slavnosti v malých vinařských obcích na jižní Moravě.
*
Svatému Martinovi je zasvěceno asi přes 4,5 tisíce kostelů a kaplí po celém světě. Nejvíce jich je však v Evropě, zejména ve Francii, kde jich můžeme napočítat přes 1500. V Česku je známá také Rotunda svatého Martina na Vyšehradě, či kostel sv. Martina ve Frenštátě pod Radhoštěm. Martin je patronem jeho rodné Szombathely, Buenos Aires, diecézí Rottenburg – Stuttgart a Mohuč, Burgenlandu a kantonu Schwyz. Je velmi oblíbený také v Latinské Americe, kde bývá často nazýván San Martín Caballero (kvůli svému častému zobrazování na koni). Rada Evropy v roce 2005 prohlásila trasu mezi maďarským Szombathely (rodištěm sv. Martina) a francouzským Tours za evropskou kulturní stezku. Cílem této trasy je ukázat nejvýznamnější památky spojené s životem tohoto oblíbeného světce.
11. 11.
Na svatého Martina zima chod svůj začíná.
*
Na svatého Martina bývá dobrá peřina.
*
Na svatého Martina kouřívá se z komína.
*
Když o Všech svatých zima nemá moci,
tak o svatém Martině o půlnoci.
*
Nepřijde-li sníh na Vše svaté v noci,
přijde o svatém Martině se vší mocí.
*
Padá-li první sníh toho dne,
říkáme, že svatý Martin přijel na brůně.
*
Svatý Martin rád jezdí na brůně.
*
Padá-li sníh toho dne neb v noci,
říká se, že svatý Martin přijel na bílém koni.
*
Svatý Martin přijíždí na bílém koni.
*
Přijede-li na šedém (mlhy), bude zima střídavá;
přijede-li na žlutém (sucho),
přijde tuhá a suchá zima.
*
Přijede-li Martin na bílém koni,
metelice za metelicí se honí.
*
Když svatý Martin se sněhem přiběžel, bude v něm celý měsíc ležet.
*
Martin a Kateřina na blátě – vánoce na ledě.
*
Martinův led pod vodou hned.
*
Martinův led bude vodou hned.
*
Jde-li husa o Martině po ledu,
bude se po něm jistě dlouho koupat.
*
O Martině po ledu – o vánocích po blátě.
*
Půjde-li husa na Martina po ledě, příští rok dlouhé léto bude.
*
O Martině houser po ledě když chodí, o vánocích husy blátem vodí.
*
V suchu-li jdou na Martina husy, o vánocích v blátě chodit musí.
Mezinárodní den válečných veteránů patří, komu jinému než válečným veteránům. Tento den se slavil již dříve po celém světě, ale v ČR byl uznán až roku 2001. Jedenáctý listopad nebyl určen náhodou, roku 1918 byly ukončeny boje I. světové války podepsáním mírové smlouvy mezi Německem a Spojenci. Tento den zároveň upozorňuje na život válečných veteránů i na to, že bychom neměli zapomínat na ty, kteří nasazují život za uchování míru. Váleční veteráni jsou většinou na obou stranách barikády a bohužel nikdo z „obyčejných“ lidí si válku nepřeje, ale přesto se jí musí účastnit.
Dva opilci močí před hospodou. Přistihne je policista a křikne na ně: „Okamžitě zastrčit a přestat!“ Opilci se odpotácejí dál a ten jeden se chechtá. „Co je ti k smíchu?“ ptá se těžkým jazykem druhý. „Já jsem ho převezl, já jsem zastrčil, ale nepřestal!“
*
Povídá jedna žena druhé: „Vždycky jsem si myslela, že to převtělování duší je kravina, ale teď tomu začínám věřit. Včera se mi z pálenice místo manžela vrátilo prase.“
*
Tři Skoti sedí u baru. „Až umřu,“ říká starý Skot, „polejte můj hrob nejlepší skotskou whiskou.“ „To pro tebe uděláme,“ řekl jeden z mladších mužů, „ale nebude ti vadit, když ta whisky nejdřív projde našima ledvinama?“
*
„Nemám nic proti tomu, abys šel na pivo“, povídá paní Nováková takhle jednou v podvečer manželovi, „jenom chci, abys byl do osmi doma.“ „Tak jo,“ odpoví radostně pan Novák, „do osmi budu doma a pak půjdu.“
*
Turista na moravě potká babku a ptá se: „Babičko, kde se tady pálí slivovice?“
„Vidíš ten kostel mladej? Tak kromě toho všude.“
*
Včera cestou z hospody jsme si s kamarádem hráli na Microsoft, já jsem byl Windows a pořád jsem padal a on byl Servis Pack a snažil se mi zvyšovat stabilitu.
*
„Tak jsem slyšel, že ses oženil.“
„No jo, už mě nebavilo vysedávat po hospodách.“
„No a co teď?“
„Teď už mě to zase baví…“
*
Říká jedno pivo druhému:
„Víš, co je největší dřina? Stoupat do hlavy žirafě.“
*
V restauraci volá host na číšníka:
„Pane číšník, pane číšník…“
„Ano pane, tak co to bude?“
„Pivo a dva rumy na účet volaného.“
*
V hospodě povídá jeden číšník druhému: „Běž a vyhoď toho chlapa, co spí na stole!“
„Néé, to by byla škoda. Už jsem ho třikrát budil a pokaždé mi zaplatil.“
Co se mi zas stalo… (ne poprvé). Mám tašku na kolečkách, abych se netahala s nákupem jak pako. Je modré barvy. Na sebe jsem si navlékla modré paleto, modré rifle, nic netušíc, co se za okamžik přihodí. Jak jsem si tak vykračovala z nákupu, tašku plnou, zezadu v kapse vyčnívající lejstra z pošty, šinula jsem se hlemýždím tempem přes hřiště domů, měla jsem divnej pocit, že za mnou někdo jde. Takovej ten nepříjemnej pocit v zádech, nuže zrychlím tedy krok, ale za sebou slyším klusání dál. Dobrá tedy, řekla jsem si v duchu a malovala si, kam případně pronásledovatele kopnu nejdříve a zastavila se úplně. Doběhl mne postarší pán a než jsem se na cokoli zmohla spustil na mě tak, tak popadajícím dechem bandúrskou – „Teda, ale to vám musim teda říct, takle by to teda jako nešlo“, já na něj s odpuštěním čuměla jak puk a netušila oč gou a on pokračoval dál „no co si myslíte, noviny maj být ve schránce v pět a ne až o půl šesté, já si pak ani kafe nemůžu vypít, takle se to prostě nedělá…“ No milej pán mi nedal prostor ani k nadechnutí, ne to k vysvětlení a takto mi nadával snad 5 minut. To už jsem nevydržela a vyprskla smíchy. Přišlo mi to prostě komické. Hlavou mi jen prolétlo, čeho všeho ty se holka nedožiješ… Teprve poté pán zmlknul, vytřeštil pro změnu oči on a to já konečně mohla říct „milej pane, že si nemůžete v klidu vypít kafe, to mne sice mrzí a kdybych byla pošťačka, asi bych si to vzala k srdci, ale že nejsem, ani noviny neodebírám, přeju vám hezký den a ani se na vás nebudu zlobit.“ Otočila jsem se na podpatku a kráčela dál. Pán stál doslova s otevřenou hubou a jen za mnou štěkl něco jako – „No, ale je to strašný s těma pošťákama viďte paní?“ No já se doma tlemila jak střelená ještě dobrou hodinu… Člověk jde koupit housky a pomalu by dostal vejprask… To prostě nevymyslíš…
Martina
Mezinárodní den balbutiků, patří všem, kteří mají problém s mluvou – koktají. Po celém světě se konají různé akce na podporu porozumění lidem s tímto postižením, pořádají se různé přednášky na kterých se lidé dozví o nových způsobech léčby a další nové informace týkající se například logopedických cvičení apod.
Kdo je Balbutik?
Jedná se o osobu, která trpí poruchou plynulosti řeči neboli koktavostí. Forem koktavosti je veliké množství a dá se říci co balbutik, to odlišný způsob koktání. Může se jednat o klasické opakování slabik známé z filmů nebo o bloky, při kterých balbutik ani nemůže začít s vyslovením věty či slova.
Kolik je na světě balbutiků?
Odhadem se jedná o problém postihující 1-2% populace.
Je koktavost léčitelná?
Neexistuje žádný lék ani chirurgický zákrok, který by dokázal balbutismus vyléčit. Existují ale terapie dlouhodobějšího charakteru, které dokáží koktavost zmírnit nebo odstranit úplně.