Začíná nejkrásnější roční doba
V dobách, kdy ještě nebylo elektrické osvětlení
a zimy byly temné, mohli duchové a skřítci
provádět svá nejrůznější šibalství. Především
v severských zemích, kde dny jsou krátké a noci
dlouhé, k tomu měli dostatek příležitostí. Jako
účinná obrana proti všemu, co hrozí ze tmy,
platily věnce uvité z jedlového chvojí nebo
ze slámy. Tradice vít adventní věnce pochází
z pradávné víry v kouzelnou moc kruhu.
Ovázané červenými a zlatými stuhami, barvami
symbolizujícími život a světlo, zaháněly zlo
a chránily dobro, když se přes celou zimu
zavěsily nad vchodové dveře. Zvyk se uchoval
dodnes a s příchodem adventu se věnce zavěšují
nad stůl. První adventní věnec vytvořil v roce
1860 pro děti z místního sirotčince jeden
hamburský pastor. Dřevěnou obruč ovinul
jedlovým chvojím a na to upevnil svíčky.
Děti milují adventní kalendář s 24 okénky
plnými překvapení. Vynalezl ho roku 1908
mnichovský nakladatel Gerhard Lang, původně
pouze s obrázky v okénkách. První okénko
se tradičně otevírá 25. listopadu, na den svaté
Kateřiny. Den předtím se začínalo s pečením
vánočního cukroví. Většina cukroví potřebuje
totiž nějakou dobu na odležení v dózách, aby
bylo křehké a vůně se mohly rozvinout. Do
Štědrého dne ho však vždy něco ubude.
Vánoční trhy s osvětlenými stánky, vůní perníku
a svařeného vína mají dlouhou tradici a pořádají
se většinou na náměstích. Původně šlo o trhy, na
nichž se prodávaly kachny, a konaly se koncem
roku už v antických dobách. K potravinám,
domácím potřebám, nářadí a oblečení záhy
přibyly svíčky, louskáčky na ořechy a hračky.
Tak postupně vznikly dnešní oblíbené vánoční
trhy.
V předvečer svátku připadajícího na 6. prosinec
chodí svatý Mikuláš se zkroceným čertem
a andělem a rozdává dárky poslušným dětem.
Někde je rozdává osobně z košíku, jinde je
děti najdou za oknem ve vycíděné botě nebo
v punčoše. Biskup Mikuláš z Myry se narodil ve
4. století v Pataře na jižním pobřeží Malé Asie,
dnešním Turecku, a proslul svou dobročinností
a zázraky. Svatomikulášský kult vznikl však až
na přelomu tisíciletí, kdy byly ostatky světce
převezeny do Itálie.
V Nizozemsku je Santa Claus, který vznikl chybou
ve výslovnosti nizozemského, (holandského), slova
Sinterklaas, a je zkratkou slova Sint Nicolaas (Svatý Mikuláš)
nejvýznamnější vánoční postavou.
Zde nepřináší dárky Ježíšek, ale svatý Mikuláš
navečer 5. prosince. V mnoha jiných zemích
přijíždí svatý Mikuláš na saních s dárky až
o Štědrém dnu.
Svatá Lucie, dobrotivá čarodějka Befana a Tři králové – kdo a kde nosí dárky…
Ve Švédsku se hlavně slaví svátek svaté Lucie
připadající na den 13. prosince. Začíná se
bohatou snídaní, většinou připravovanou
dcerou rodiny, převlečenou za svatou Lucii.
Má na sobě bílé roucho a na hlavě korunu
s hořícími svícemi. Na snídani nesmí chybět
kousky kynutého pečiva lussekatter – Luciiny
kočičky. V průvodech, na školách, dokonce ve
stockholmských luxusních hotelech se objevují
Lucie jako nevěsty s družinou 34 dívek a jedním
mládencem s hvězdičkami. Veselý průvod
uzavírají tři skřítkové.
V Norsku jsou Vánoce ve znamení vrtošivého
trola a nisy, přívětivých domácích skřítků,
kteří se hostí pivem a mléčnou kaší. Spokojený
skřítek jul za to přinese svým hostitelům dárky.
Než se ve Finsku objeví vánoční muž
Joulupukki, zmizí 4,9 milionů Finů (z celkového
počtu 5 milionů) ve zhruba 1,5 milionu saun.
Potom se začne slavit a na stůl přicházejí vydatné
pokrmy a kořeněný pepřový koláč piparkakut.
V Itálii platí, že o Vánocích nesmí nikdo zůstat
sám. Především na venkově stále žijí pastýřské
hry, vystavují se jesličky, pořádají se procesí
a vánoční trhy. Nejproslulejší vánoční
specialitou je jemná kynutá bábovka panettone,
s oblibou zapíjená šumivým vínem. V Sieně
dávají přednost perníku panforte s kandovaným
ovocem a oříšky nebo sucharům cantuccini
s mandlemi. Na dárky si však musí děti počkat
až do 6. ledna. Tento den se sice objevují Tři
králové, ale hlavní slovo má dobrotivá čarodějka
Befana. Její oslavy Festa della Befana se pořádají
v Římě na náměstí Piazza della Navona.
V Řecku se ohlašují Vánoce s velkým rámusem.
Houfky dětí s bubínky, triangly a zvonky
obcházejí dům od domu, aby si vykoledovaly
sladkosti, jako marcipánové koláčky
Kourabiedes. 1. ledna, na svátek svatého Vasila,
se peče svatovasilský chléb, a kdo v něm najde
zapečenou minci, bude ten rok nejšťastnějším
člověkem.
S temperamentní radostí se slaví ve Španělsku
od 25. prosince do 5. ledna. Pro děti však
Vánoce vrcholí až příchodem Tří králů, Los
Reyes Magos. V přístavních městech připlouvají
skvostně odění svatí Tři králové z Východu
v nádherných bárkách, na pevnině je přivážejí
kočáry. Děti pak doma najdou 6. ledna dárky,
které jim přivezli. Plny očekávání se vrhnou
na tříkrálový věnec, v němž je jako překvapení
zapečená mince, fazole nebo drobná hračka.
Kdo překvapení najde, smí po celý den nosit
na hlavě tříkrálovou korunu. Karnevaly a hudba
patří k nevázaným oslavám Vánoc v Karibiku.
V České republice jsou Vánoce svátky klidu
a míru. Patří k nim ozdobený a rozzářený
vánoční stromeček a pod ním dárky od Ježíška.
Mnohde se u stromečku zpívají vánoční koledy
a staví se betlém. Napečeno je cukroví a typická
česká vánočka.
Španělský král byl na návštěvě u britského dvora. Královna Alžběta II. jej vzala na projížďku Londýnem na otevřeném kočáře, taženém deseti spřežením nádherných bílých koní. Když se vraceli do areálu paláce, jeden ze zadních koní ze sebe vydal nejhlasitější prd, jaký se kdy donesl ke španělskému i britskému uchu. Královna se začervenala, naklonila se ke svému hostu a povídá: „Převelice se omlouvám!“
A španělský panovník odpoví:
„Já myslel, že to byl kůň!
*
Baví se dvě 10leté kamarádky, první povídá: „Včera sem u hydrantu našla ležet použitej kondom.“
Druhá jí opáčí: „A co je to hydrant?“
*
Potká babička malého chlapečka, který mluví sprostě jako dlaždič, a říká mu: „Chlapečku, ty jsi tak sprostý, až mi z toho běhá mráz po zádech!“
Chlapeček odpoví: „Hele babi, kdybys slyšela, jak mluví můj fotr tak zmrzneš!“
*
Matka vyslýchá dceru: „Co ti tatínek řekl, když jsi mu sdělila, že jsi těhotná?“
„Mám vynechat sprostá slova?“
„Samozřejmě!“
„Tak to neříkal nic!“
*
Malý synek jménem Jiříček se ptá otce:
„Proč je Tichý oceán tichý?“
Tatínek se zlobí:
„Nemůžeš se zeptat na něco rozumnějšího?“
„Tak tedy jo. Jak vlastně umřelo to Mrtvé moře?
*
V krámku se zeleninou na malém městě pracoval pomocník prodavače – na první pohled prostoduchý chlapec. Dokonce tak prostoduchý, že ostatní chlapci z ulice si z něj pořád dělají legraci. Vždycky mu dávají vybrat mezi deseťákem a čtvrťákem a on si vždycky vezme deseťák, kluci říkají, že proto, že je větší. Zelinář si toho jednou všiml, vzal si chlapce stranou a povídá:
„Podívej, hochu, oni si z tebe dělají legraci. Myslí si, že nevíš, že čtvrťák má větší hodnotu. Proč si vždycky bereš deseťák? Jen proto, že je větší?“
„Ne, protože kdybych si vzal čtvrťák, přestali by to dělat.“
*
Přijde otec za dospívajícím synem a říká mu: „Je čas, abychom si pořádně popovídali o dívkách.“
Syn na to: „Dobře tati, co chceš vědět?“
*
Víte, co dělá šestiletá holčička v devátém měsíci? Jde do školy, protože je září.
*
Blondýna přijde v Německu do obchodu a říká: „Chtěla bych dvě baterie.“
Prodavačka se jí ptá: „Wie bitte?“
Blondýna odpoví: „Nabité, ty tele.“
*
Seznámí se mladý muž s blondýnkou. Při rozloučení se zeptá: „Mohu ti zítra zavolat do práce?“ „Můžeš, ale kdyby to brala šéfová, tak to polož.“ „Jak jí ale poznám?“ „Je zrzavá a má brejle.“
*
Před školou stojí Pepíček a brečí. Přijde k němu učitelka a ptá se, proč brečí. „Protože před chvílí šel do školy pan ředitel, upadl na naší klouzačce a zlomil si nohu.“ „No tak nebreč, on se brzo uzdraví.“ „Já vím, ale všichni kluci ze třídy to viděli, jenom já ne.“
V západní liturgické tradici jeho svátek připadá na 6. prosinec a oslava tohoto svátku je spojena s rozdáváním dárků dětem (obvykle v předvečer 5. prosince). Byl inspirací pro vytvoření mýtické postavy Santa Clause, dodáním dalších atributů.
V Česku a na Slovensku je v dnešní době při tzv. mikulášské nadílce Mikuláš představován v biskupském oděvu s dlouhým bílým vousem a je doprovázen anděly a čerty. Tato skupinka obchází v noci z 5. na 6. prosince. Andělé s Mikulášem roznášejí dárky, čerti se starají o symbolické „trestání“ a „strašení“ zlobivých dětí. Ne vždy však byl Mikuláš doprovázen andělem a čertem. Jindy s ním chodil třeba obecní policajt. Anděl je ze všech společníků nejmodernější verzí. Celkově je Mikuláš jakousi přípravou na Vánoce, kdy se nerozdávají příliš hodnotné a trvalé dary, ale spíše jen nějaké pamlsky nebo malé dárky pro štěstí, však v době, ze které tento zvyk pochází, tedy v době kdy byly podobné laskominy a některé druhy ovoce méně dostupné, toto bylo oceňováno více než dnes. Ve všech dobách v této tradici však šlo především více o zážitek než o dary.
Když si vyprávíme o nejrůznějších vánočních obyčejích, nemů-
žeme se nezmínit o květech, které jsou urychleny tak, aby roz-
kvetly na Štědrý den. Jsou to známé „barborky“, větvičky
višní, třešní, někdy i jabloní, které nám na světle a v teplé
místnosti obvykle rozkvetou přehršlí jemných květů. Těmto
rozkvetlým větvičkám byla v lidových představách přičítána
kouzelná, věštebná moc.
Historie vánočních květů je spojována s křižáckými válkami.
Tehdy si křižáčtí bojovníci i poutníci k Božímu hrobu, vozili
z Palestiny na památku tak zvanou „růži z Jericha“. Uschlá
rostlinka byla schopna po zavlažení znovu ožít a díky této
vlastnosti byla opředena mnoha pověrami a představami.
Poutníci z východu věřili, že „růže z Jericha“ se oživí vždycky
na Štědrý den.
Venkovský lid neměl možnost získat takovou vzácnou a exo-
tickou květinu, ale dovedl si obstarat jiné, ze svého blízkého
okolí, které rozkvétaly také na den božího narození a byly
schopny věšteckého kouzla.
V Čechách se větvičky třešňové či višňové trhaly na svátek
Barbory, na Moravě na Ondřeje a byly výhradně v péči dívek.
Místo do skleníku se dávaly do teplého chléva. Jako rozkvetlé
měly několikeré použití. Jednak věštily vdavky a dovedly roz-
poznat čarodějnice, což bylo v dřívějších dobách nebezpečně
důležité.
Na Náchodsku z rozkvetlých „barborek“ usuzovali na raný
nebo pozdní příchod léta.
Na Královéhradecku se věštívalo z větvičky jabloňové. Když
rozkvetla, provdalo se děvče v příštím roce.
V některých krajích, jako kupříkladu na Valašsku, se větvička
zasazovala do kořenáče a zalévala každé ráno odraženou
vodou přímo z úst. Když na vánoce rozkvetla, věnovala ji
dívka, vhodně ověnčenou, svému chlapci za klobouk. V jiných
krajích se dívky naopak se svou věštbou tajily, aby jen ony
zvěděly, bude-li svatba nebo ne. Když totiž větvička některé
nevykvetla, což se vždycky může stát, šuškalo se po vsi,
že není panna.
Mezinárodní den počítačové gramotnosti má upozornit na nové technologie a skupinu lidí, ke kterým ještě nedorazili. V tento den mnoho institucí – školy, obecní úřady apod. pořádají akce či kurzy, kde se lidé mohou s výpočetní technikou seznámit.
*
Mezinárodní den boje za vymýcení otroctví vznikl na výročí podepsání smlouvy o Zákazu obchodování s lidmi a zneužívání k prostituci. V dnešní době je již tento problém ve velkém potlačen, ale jsou i země či skupiny lidí, kdy k novodobému otroctví dochází. Bohužel jsou jeho součástí někdy i děti.
Období adventu přichází v roce 2014 už poslední listopadový víkend. Advent – latinsky adventus – znamená příchod, a začíná první nedělí po 26. listopadu. Advent tak v tomto roce začíná 30. listopadu a končí na Štědrý den po západu slunce. Každá neděle během této doby nese své jméno. První neděle se nazývá železná, následuje bronzová, stříbrná a poslední před vánočními svátky je neděle zlatá.
*
První svíčku na adventním věnci zapálíme tedy v neděli 30. 11. 2014.
Termíny, kdy zapálit svíčky na adventním věnci jsou následující:
30. 11. 2014 – železná neděle
7. 12. 2014 – bronzová neděle
14. 12. 2014 – stříbrná neděle
21. 12. 2014 – zlatá neděle
*
Svíčky na adventním věnci – adventní věnec
Čtyři svíčky odpočítávají jednotlivé týdny do začátku Vánoc. Tento zvyk ale není původní českou tradicí. Dostal se k nám z Německa někdy po roce 1950.
*
Samotný věnec má symbolizovat Boží věčnost a jednotu a Kristův kříž. Dodržují se určitá pravidla, co by na věnci mělo být. Větvičky cesmíny nebo smrku zde představují život. V dřívějších dobách se používaly i slaměné věnce bez ozdob, jejichž cílem bylo odhánět zlé duchy a poskytnout požehnání. Dále hrají svou roli i barvy, které na věnec použijete. Nezapomeňte, že se svíce zapalují proti směru hodinových ručiček. Možná jste nevěděli, že existují i věnce s pátou bílou svíčkou, která symbolizuje Krista a zapaluje se až na samotný Štědrý den.
*
Jaké barvy na adventní věnec?
Pro advent je typická barva fialová, která vyjadřuje pokání a důstojnost. Tuto barvu by měly mít i svíčky a případné stuhy. Ale pozor, třetí svíčka v pořadí představuje přátelství a měla by tedy být růžová. Můžete se ale setkat i s barvou bílou, červenou nebo modrou, kterou používají v Americe. Bílá barva se uchytila zejména v evropských zemích, protože tato barva je již tradičně pojatá jako barva slavnostní. V protestantské církvi používají svíčky červené a tato barva se rozšířila i do našich krajů. V dnešní době patří mezi nejoblíbenější a v rodinách ji uvidíte nejčastěji.
*
Symboly svíček na adventním věnci
– První svíčka, kterou zapalujeme první adventní neděli, je svíčkou naděje a očekávání. Často se také nazývá svíčkou proroků, kdy Izaiáš předpověděl narození Ježíše Krista.
– Druhá svíčka se zapaluje na bronzovou neděli. Bývá dle některých tradic označována jako svíčka betlémská, má být symbolem jesliček a je považována za svíčku lásky.
– Třetí svíčka na adventním věnci je jediná v jiné barvě, a to v růžové. Představuje radost a často je pojmenována jako svíčka pastýřská.
– Čtvrtá svíčka se nazývá svíčka andělská a je představitelkou pokoje a míru.
– Pátá svíčka (u věnců s pěti svícemi) je bílá a zapaluje se na Štědrý den po západu slunce. Symbolizuje samotného Krista.
Ráno se líně protáhnu, donutím se vstát z postele a taknějak automaticky zapínám počítač, pak klasika toaleta, koupelna, obléknu se, postavím vodu na kafčo, během toho stelu postel, kde mi v tom brání Sába, neboť by se ve vyhřátém válela dál a tak tomu bylo i dnes. S jedním drobným rozdílem. Počítač sice najel, ale každou chvilku vydával podivný zvuk, něco jako písknutí, které většinou nevěští nic jiného, než neznámou poruchu, že ano… Dobrá dám tedy restart. Zapne se, ale – ejhle zase pííííííííííííííííísk… Vyčistím tedy ještě truhlu – a zase píííííííííííííísk. Další restart, zapl se a zas pííííííííííííííííísk… To už jsem byla fakt zralá na kazajku. Poté se zaposlouchám – a… on to vedle na skříňce skřehotal mobil, který mi sem včera přinesl synátor!!!
Martina
PROČ JSEM PROPUSTIL SEKRETÁŘKU
Před dvěma týdny jsem měl čtyřicáté narozeniny, ale zdálo se, že si toho
nikdo nevšiml. Myslel jsem si, že mi třeba manželka po snídani
poblahopřeje
a možná mě překvapí malým dárečkem, ale neřekla mi ani: “Ahoj miláčku!“ Své
naděje jsem vkládal do dětí, ale ty snědly snídani, aniž by mi cokoli
řekly.
Když jsem odjížděl do práce, cítil jsem se opuštěný a nedoceněný. Ale
jakmile jsem vstoupil do kanceláře, tak mi sekretářka popřála vše nejlepší
a hned jsem se cítil lépe – alespoň někdo si na mě vzpomněl… Pracoval jsem
do dvou odpoledne, když se otevřely dveře a moje sekretářka se zeptala:
„Dnes je tak hezký den, vy máte narozeniny… Nepůjdeme na oběd?“
Ochotně jsem souhlasil, neboť to byla nejmilejší věc, kterou jsem slyšel
od rána. Šli jsme do skvělé restaurace, najedli se a v příjemné atmosféře
vypili skleničku vína. Když jsme se vraceli, tak se sekretářka zeptala:
„Musíme se vracet do kanceláře? Dnes je tak krásně!“
„Nemusíme se vlastně vůbec vracet.“
„Nezajdeme ke mně?“
Souhlasil jsem. U ní doma jsme si dali sklenku koňaku, dobře si popovídali
a má sekretářka v nejlepším navrhla:
„Máte něco proti tomu, abych se šla do ložnice převléci do něčeho
pohodlnějšího?“
„Jen běžte!“ Moc rád jsem souhlasil.
Odešla do ložnice………….
a po pár minutách vyšla s narozeninovým dortem se zapálenými svíčkami.
Nesla ho spolu s mou manželkou a dětmi. Za nimi šla tchýně s tchánem, moje
matka a můj šéf s ostatními spolupracovníky. Všichni společně zpívali
narozeninovou písničku.
…seděl jsem na gauči…….a na sobě jsem měl jen ponožky…