Mezinárodní den kuchařů patří komu jinému než všem kuchařům ať už profesionálním nebo „kuchtíkům“, které vaření prostě baví. V tento den se konají různé akce spojené s vařením, pečením, smažením a vše co se kuchyně týče. Konají se i dobročinné akce, kdy výtěžek ze zakoupených jídel, dezertů a ostatních pokrmů, je věnován na charitu.
*
Světový den proti osteoporóze – řídnutí kostí, má zvýšit podvědomí o této vážné a bolestivé nemoci kterou v České republice trpí až 8% spoluobčanů. Tato nemoc postihuje povětšinou starší lidi.
*
Den stromů byl ve světě vyhlášený již dříve, ale v České republice se začal slavit od roku 1906. V tento den se po celém světě konají akce jako například různé prohlídky parků, arboret apod. Tento den má připomenout jak důležité pro naší planetu lesy a stromy jsou, že díky nim se udržuje příznivé bioklima pro život člověka… kdo by si ze školy nepamatoval princip fotosyntézy…
Mezinárodní den bílé hole je dnem, který nás upozorňuje, že v našem okolí žijí i nevidomí lidé. Zároveň se různé organizace, prostřednictvím různých akcí snaží zvýšit podvědomí o problémech, se kterými se denně potýkají zrakově postižení lidé.
*
Den bílé hole se váže ke jménu fotografa Jamese Biggse, který žil v Bristolu. Při autonehodě přišel o zrak, a protože měl strach pohybovat se bezpečně před svým domem, kde byl hustý silniční provoz, rozhodl se natřít si svou hůl na bílo, aby se tak zviditelnil a řidiči jej na vozovce nepřehlédli.
*
Guilly d’Herbemontová v roce 1930 poprvé navrhla, aby byli nevidomí označování bílou holí, ta se poté stala jejich symbolem. Ve Spojených státech se nejdříve snažili o to, aby se jako symbol uchytila černá hůl. Ta se ovšem po otestování zdála nevhodná z důvodu špatné viditelnosti pro řidiče a motoristy, a tak nevidomí začali definitivně používat bílou hůl.
*
Richard E. Hoover a C. Warren Bledsoe se v roce 1944 snažili vyvinout techniku, jakou by mohli nevidomí bílou hůl používat. Jako nejefektivnější se jevila ta, při níž nevidomý pohybuje holí před sebou ve tvaru oblouku a země se dotýká na opačné straně, než kráčí jeho noha. Takto se bílá hůl používá dodnes.
Přátelé – Dík za každý like – to se mi líbí, koment. sdílení atd. na https://www.facebook.com/svetprovsechny.cz
Vážíme si toho
Svět pro všechny o. s.
Situace: Máma přitáhne v taškách nákup, ruce vytahané jak opice… synátor se vrhne na tašky s pokřikem „jeeeeeee jídlo bože já mám hlad.“ Máma na to: „přestaaaaaaaaaaaaaaaaaň, ty mne máš snad jen pro ten kus žvance???“ Synátor se hluboce zamyslí a po pár vteřinách scela vážně praví…. „ne, kdo by mi pral?“ také vám to někoho připomíná???
Jde krásná mladá blondýnka lesem a vidí dědečka, jak má nohu zaklíněnou mezi
větvemi a nemůže se pohnout. Dědeček na ni zavolá:
– Já jsem kouzelný dědeček. Když mi pomůžeš, splním ti tři přání.
Blondýnka mu tedy pomůže a přeje si:
– Chtěla bych vilu na Bahamách.
– Už tam stojí! – Luskne dědeček prsty.
– A ještě bych chtěla nejnovější Mercedes.
– Už stojí před tvým domem! – Luskne opět dědeček.
– A nakonec 50 milionů na kontě v Tatrabance.
Stalo se.
– Tvé konto je naplněno!
Dívka poděkuje a odchází pryč.
Dědeček jí ještě řekne:
– Prosím tě, jsem velmi starý. Nemiloval jsem se už nejméně dvacet
let. Když jsem tě učinil tak bohatou, když už do konce života nemusíš
pohnout prstem, nepomilovala by ses z vděčnosti se mnou? – Blondýnka
přemýšlí, nakonec uzná dědečkovy argumenty a souhlasí… Když už je po všem,
spokojený dědeček se jí ptá: – A kolik ti je vlastně let?
– Dvacet.
– Dvacet? A to ještě věříš na kouzelné dědečky?
– Jaké z toho plyne ponaučení?
– Není všechno zlato, co se třpytí…
POMŮŽETE NÁM?
Stručně popíšu, co by vás jako korektory čekalo:
Z knihovny obdržíte Wordovský dokument (knihu, soubor s koncovkou .DOC), který byl již minimálně jednou přečten digitátorem a opraven. Tento Word je již zformátován – upravené písmo atd., takže na vás je znovu přečíst (nebo projet pravopisem) a opravit zbývající chyby – chybějící písmena, překlepy atd. (je potřeba se také soustředit především na chybějící – přebývající čárky a tečky – tyto chyby digitátoři, kteří opravují pomocí sluchu, neodchytí). Při neřešitelné situaci dané místo viditelně označit (například §§§) a při odesílání upozornit na daná místa knihovnu. Takto opravenou knihu poté opět zaslat zpět do knihovny.
V případě zájmu pomoci nám, nás kontaktujte na:
• E-mailu: martina@svetprovsechny.cz nebo frantisek@svetprovsechny.cz
• Skype: martinarozenkova
• Číslo účtu: 3341406379/0800
Tel. č. 558 995 453
Těšíme se na spolupráci s Vámi.
Stalo se, že manželka rozhodla o koupi nové bundy pro moji maličkost. Věděl jsem, že nemá smysl odporovat, ač jsem si myslel, že ta stará je ještě dobrá. Navíc mám zkušenost, že ve starším oblečení chodím bezpečněji než v novém. Ještě se nestalo, abych nové oblečení někde důkladně nezmazal, abych se o něco špinavého neotřel a pak doma neposlouchal manželčin jedovatý jazyk, jenž mne nabádal, že snad můžu dávat trošku pozor! Ve starším oblečení se málokdy něco podobného přihodí. To samé samozřejmě platí, když mám nést vajíčka nebo skleněnou láhev. Odebral jsem se tedy pod manželčiným dozorem do příslušné prodejny, a vyzkoušel, co bylo na mne navlečeno. Potom jsem jenom slyšel, jak manželka která byla celý život rovněž prodavačka, nějaké prodavačce říká: „Já se jdu ještě podívat támhle dozadu a tak ti ho tady odstavím.“ Byl jsem tedy „kamsi“ odstaven, abych se nepletl, nepřekážel, a poté bylo se mnou různě posunováno podle toho, jak jsem té které prodavačce překážel. Pak si mne nějakou dobu nikdo nevšímal, až nějaký ženský podrážděný hlas říká: „Tak převlíkáte se, či co tam vlastně děláte??“ Zamával jsem hůlkou řkouc, že jsem tam byl odstaven a čekám na manželku. To již také slyším nějakou prodavačku: „Holky, kde je Marta?“ Smích, smích a zase smích. To pokladní se smála říkajíc: „Marta zaplatila a odešla!“ Mně, ale i ostatním v ten moment došlo, že na mne manželka, jak jsem tak stál v té převlékárně, docela obyčejně zapomněla. Když smích ustal, byl jsem dotázán, kam potřebuji odvést, abych trefil domů. Odpověděl jsem, že by mi bylo milejší, kdyby mne svedla, než odvedla a pak následovalo plácnutí do ramene a již slyším úsměvný přátelsky laděný hlas, jak s blahosklonnou shovívavostí říká: „Dědku starej ošklivej“ a opět smích. Podotkl jsem, že čím starší vůl, tím tvrdší roh. To se již, obzvláště dámy v letech upřímně smály.
Byl jsem dotázán, jakou potřebuji pomoc a jelikož žádnou, byl jsem z obchodu vyveden a ponechán osudu.
Vysvětlení je prosté: Manželka mne při odchodu z obchodu neviděla a tak si
myslela, že jsem již odešel. Nebylo by to poprvé…
Pro ženskou půlhodina v obchodě s oblečením, či látkami není žádná doba, ale co
chudák chlap?
Luboš Hocký
Zdravím,
máme srpen a to je měsíc, kdy se začne objevovat burčák a tak dávám k dobru jednu svoji příhodu jako varování.
Byli jsme na chatě a já dostal docela mizerný oběd s manželčiným komentářem „Jedem domů tak jsem nevařila. Doraž se švestkami.“ Dorazil jsem se tedy ovocem a jeli jsme. Doma jsem vyrazil do kovomatu, nakoupil co bylo třeba a skočil si ke kamarádovi na pokec. Zdeněk se zrovna chystal do prodejny, kde
se prodávalo stáčené víno, na skleničku burčáku. Pravda, blesklo mi hlavou, že jsem měl ovoce, ale myšlenku jsem zapudil. Bylo to již více než před dvěma hodinami a tak jsem uvěřil, že to již nic neudělá. Dali jsme si každý
sklenku burčáku, něco kecli s ostatními stojícími u vysokých stolků a měli se k odchodu. Náhoda tomu chtěla, že zrovna přišla má bývalá šéfová a tak nejen společenská nutnost, ale i kamarádství mne donutili, že se do mých
útrob přesunula ještě jedna čtvrtka burčáku. Poté jsem se omluvil s tím, že na švestky se špatně pije.
Janička se zasmála řkouc: „Tak mazej domů nikde se nezdržuj, máš hezké světlé tesilky a není třeba je přebarvit na hnědo.“ Odešli jsme, kamarád mne ještě převedl přes hlavní silnici a u pošty jsme se rozloučili. Já ucítil ve svých útrobách divné zaškrundání, tak jsem tedy přidal do kroku a po nějakých sto metrech jsem již kráčel docela svižným krokem. Zaškrundání
se opakovalo, tak jsem ještě přidal. V naší ulici mé tempo rozhodně
neodpovídalo mému věku pána v letech a mé slepotě. Domovní schody jsem bral jako za mlada po třech a zavíráním dveří jsem se již nezdržoval. Takže vážení, burčák po ovoci pokud nemáte hajzlmísu v dosahu, ani po několika hodinách nééé!
Pohodovou a bezproblémovou konzumaci burčáku přeje Hocký.
Luboš Hocký