Malovaná vajíčka
Bílá sobota je druhým dnem tak zvaného velikonočního – tridua (třídenní). Je to den, kdy Ježíš ležel v hrobě. Den ticha. Křesťané prodlévají u hrobu Pána, rozjímají nad jeho utrpením a smrtí a po celý den nekonají žádné liturgické obřady. Po západu slunce (tj. v sobotu večer) začíná velikonoční bdění ( vigilie), a tím začíná slavnost Kristova – vzkříšení. Název Bílá sobota pravděpodobně pochází od bílých křestních rouch křtěnců, kteří přijali křest právě o Velikonoční noci (vigilii).
Proč před kostely hoří ohně?
O velikonoční noci (ze soboty na neděli) se před většinou kostelů zapalují velikonoční ohně. Proč? Zapálením ohně začíná nekrásnější obřad v roce…
Oheň a světlo patří k nejstarším přírodním symbolům, které naznačovaly přítomnost Boží a sílu Boží. Oheň symbolizuje zároveň Boží lásku, která plane a hřeje i uprostřed chladu a temnoty. Pro člověka je oheň nezbytnou podmínkou pozemského života: dává teplo, dává světlo, přináší potěšení i radost. Zároveň je i pradávným symbolem smrti a očisty. Toto všechno se střetává ve velikonoční symbolice paradoxů: život i smrt, láska i očištění. A právě ohněm začínají velikonoční obřady.
Velikonoce začínají na Bílou sobotu v noci
Slavnost vzkříšení začíná velikonoční vigilií na Bílou sobotu večer, resp. v noci. O velikonoční vigilii se světí křestní voda a věřící obnovují křestní slib; v mnoha církevních obcích se křtí dospělí, kteří se připravovali na křest.
Velikonoce nejsou svátkem jako ty ostatní: je to „svátek svátků“, „slavnost slavností“. Slavením velikonočního tajemství se křesťané spojují v důvěrném společenství s Kristem a vydávají se s ním cestou kříže ke vzkříšení a k životu s Bohem.
