Protože jsem měla včera v plánu vícero domácích prací a protože mi pomohl synátor i kamarád, který původně přišel na kafe, rozhodla jsem se je odměnit a udělat jim rizoto…
Rýže s karí kořením, pár koleček párku, cibulka, měla jsem žampiony, tak proč ne, že? no zakápla olejem, troška soli, zalila vodou a šup s tím do trouby. Po chvilce kamarád říká „juuuuuuuuuuuuuuuu toto voní.“ No a já si uvědomila, že on vlastně nesnáší jakékoli houby. No co, říkala jsem si, tak mu je vydlabu a bude, žeju. Nastala chvilka „koštování“, zda je už rýže měkká, měla jsem už nabráno na vidličku, ale kamarád škemral, že by jako on zkusil. Tak jsem mu tedy dala vidličku, kde s párkem, cibulkou a rýží, byl parádní kus žampionu. Stihla jsem mu jen říct „foukej a na konci“….nedořekla vidličky je houba tak jí jen dej bokem. Jak otevřel klapačku, slupl to celé. Čekala jsem, kdy začne kolem sebe prskat apd. Namísto toho se div nerozplynul blahem. V duchu jsem se tlemila a bála se, abych nevyprskla já…smíchy a nahlas. Povídal, jak to kuřecí maso je super, že to nikdy nejedl s párkem a to karí a bla bla bla Emotikona grin Dala jsem mu zkusit podruhé, tentokrát jen rýži s cibulkou a žampionem. Situace se opakovala. OK, do třetice jsem mu na vidličku dala už jen ten žampion. Když dojedl a zas mlaskal, jak víte co… jsem to už nevydržela a fakt se začala smát na celé kolo. On vykulenej se ptal, čemu se tak tlemím??? nuže vyzradila jsem mu, cože to papal. Spadla mu brada a jediné na co se zmohl, byla věta – „Tak to jsi mně doběhla.“ Jak to dopadlo? Tak dlouho zkoušel, a zkoušel, že nám málem nezbyl jedinej žampion. Cha, prej kuřecí maso… Jojo, fajnšmekr, ten tvrdej chleba má. Přeji vám všem krásnej, sluníčkovej den.
Martina
