To zas bude den…
Naše číča Sába má zas dny touhy. Pro neznalé to znamená, že prostě řve, řve a řve. Motá se pod nohama, klidně se nechá i zašlápnout, dělím se s ní o svou židli (spíš tedy ona semnou milostivě, a když se jí nechce tak mne ňafne, nebo mi dá facana). Vzhledem k tomu, že tedy zas celou noc promňoukala, posteskla jsem si „příteli na telefonu“. Tedy na skype… Říkám mu, jak jsem unavená a že si snad koupím špunty do uší aspoň na noc, neboť mi hrozí předčasné zešedivění… Taková že jsem chudinka, nebo, a to je NÁPAD, že se napakuju k němu. Pyšná na sebe, jak jsem to krásně vymyslela, malujíc si ráj v domečku – Mou idylku přerušila myšlenka jeho, kterou pochopitelně vyslovil nahlas. „Ano a pořídíme si kočičku“ vyděšeně jsem vykřikla, že neeeeeeee a on pobaveně na to, „tak pejska“… Ječím zas „neeeeee, ani pejska, ani kočičku“ v duchu rychlostí blesku lovila zvíře které mlčí a vykřikla jsem „Rybky – ty si pořídíme“. Jáj svět zas začínal růžovět, když přítel zcela klidným a rozvážným hlasem prohlásil, „no hele, při našem štěstí, by i ty ryby začaly mluvit“. Ehm… Nuže tedy dobrá, v pondělí si jdu koupit ty špunty do uší. Jinak fajn den přeji lidičkové a lidičky.
Martina