To si tu tak sedím po celodenních karambolech už taková vyklidněná. Na sporáku bublá zelí, a tak zavěšuju knihy do knihovny. Zelí už bude, říkám si, čili nakrájím kousek uzeného. Číča Sába mě klasicky hypnotizuje. Smiluju se nad ní a kousek jí hodím na zem. Bááááác, oči mi málem vypadly z důlku – Nána se vofrnila, votočila se a s nafouklou hubou odkráčela pryč. „Hnusáku rozmazlenej.“ Odfrknu si a jdu dál zavěšovat knížky. Jak tak zavěšuju, naskytne se mi fakt luxusní komedie. Sába přilítla, hupla na křeslo, ňafla celej plátek uzenýho do huby a šustila si to bleskem vedle. Jáj, ani sem se nezmohla na slovo natožto na nějakou reakci. Sedím jak opařená a čumím fakt jak puk. Takže nad kouskem se nafoukla (zřejmě jí to přišlo málo), ale celej „ulovenej“ kus jí přišel vhod. Nyní je zašitá u kluka v pokoji a ani nedejchá, abych na ni nevlítla, vopice jedna. Pak že mazlíci nejsou vyčůraní, že?
Krásný den bez zlodějíčků vám všem přeji.
Martina
Sába
