Ten pocit, když se celé dopoledne drbete s obědem, aby nebylo furt to samé, a samo chcete hodně muziky za málo peněz. Dnes bude tedy Paella s kuřetem, pomyslela sem si a pustila se do díla. Vše pěkně podle receptu, aby to bylo šmrncovní, takže sem lítala od plotny ke kompu a obráceně. Sežralo to dost času, ale musela jsem se pochválit, následně poplácat snad i po ramínku… Jsem prostě hvězda. Do toho přišel rozchrápanej synátor, kterej vylezl z brlohu. Přistoupil k plotně, sundal pokličku z hrnce, zívl si a povídá: „Hm, lečo s rejží jo?“ Zaklapl poklici, otočil se a odešel. Já s vočima vytřeštěnýma, hubou votevřenou, sedíc jak vopařená. Dobrá, zejtra bude chleba s máslem, pánové… 
😀 Prej lečo s rejží… Krásný dník vám všem jinak přeji, lidičkové a lidičky…
Paella
