Když už máme ten den učitelů, naskočila mi jedna vzpomínka ze střední školy. Tenkrát tam nastoupil nový učitel, o kterém se tradovalo, že je tak trošku nerváček a cholerik. Jako každej „puboš“ i já jsem cítila potřebu si ho vyzkoušet, že ano… Vzhledem k tomu, že měl jméno jako sladkovodní ryba, nebylo složité vymyslet totální blbost. S holkama jsem se vsadila, že budu na kus papíru psát ryby a když mi papír vezme, budu mu koukat do očí, jak dlouho to vydrží a co bude dělat. Tak se stalo. Psala jsem v klidu: Parma, parma, parma, štika, štika, štika, kapr, kapr… škub… Vedle mé lavice stál profesor, který nahlas a značně vztekle četl můj výtvor. Třída se bavila, on brunátněl a já mu vytrvale koukala do očí, nutíc se nesmát, ač to bylo v ten moment náročné. Vydržel asi 5 minut, poté po mně mrsknul křídu a vyžádal si učňovku, kam mi napsal následující poznámku: „Bobová mě během vyučování psychicky, fyzicky a duševně deptá…“ Úplně jsem teda nepochopila, jak fyzicky, nicméně mi tato kuriózní poznámka zůstala dodnes. Nutno dodat, že s panem profesorem jsme pak vycházeli dobře. Byl, možná stále je super chlap. Takže páni kantoři, všecko nej k svátku a hlavně trpělivost s tou naší mládeží 
😀! Ostatním pochopitelně přeji krásný dník, lidičkové a lidičky
Retro tašky
