Právě dělám korekturu parádní knížečky. Poznáte?

– Před bouřkou, když klesne tlak, to jsem na umření, –
stěžuje si hostinský Rambousek, muž smutné tváře a trpitelských
očí.
To já taky. Co tam máš dál? – ptá se doktor. Rambousek
nahlédne do seznamu.
Ty křečový žíly. –
Koukni se na moje, – vyhrne doktor svou nohavici.
Gumový punčochy nosíš? –
Nosím. –
Anavenol bereš? –
Beru. –
No tak, co dál? –
Rambousek skloní oči k papírku jako řidič, který si přinesl
do servisu seznam závad na voze.
Nesu pivo. Někdo zavolá: Platím. Já otočím hlavu a už ji
nedám zpátky. –
A celej se otočit můžeš? Takhle? – předvede doktor.
To jo. –
Tak neotáčej hlavu, otoč se celej. –
Sestra Půlpánová se musí odvrátit, aby pacient neviděl, že se
směje.
– Co dál? –
– Nespím. Probudím se ráno ve čtyry a už nezaberu. –
To je v našem věku normální. Já nespím od půl čtvrtý. Říkej
dál. –
Klouby, – přečte Rambousek. – Kolikrát nemůžu ani vstát. –
Ale vstaneš. –
Nakonec jo. Poněvadž musím. –
Tak si nestěžuj. Jsou lidi, že nevstanou, – uklidní ho doktor.
Pane doktore, vy všechno zlehčujete, ale já vím nejlíp, jak
mi je. Já už tady dlouho nebudu, – upozorňuje Rambousek.
Chceš lázně, Bedřichu? –
Nechci. To mi neudělalo dobře. –
Tak jeď k moři. Zavři hospodu a jeď. –
Byl jsem předloni. Tam trpím průjmama. –
Tak jeď do Tater. –
Nesnáším vejšky, – vrtí hlavou nešťastný Rambousek.
– Tak víš kam jeď? – Rambousek tázavě vzhlédne.
– Jeď do Pelhřimova a prohlídni si krematorium. Ať víš, do
čeho jdeš. Další! – skoncuje to doktor.