Ráno si dospávám svůj sník, když tu najednou: crrrr, crrrrr, jeeeee, blbej mobil. Je neodbytný, takže se zavřenýma očima našmátrám kdesi na stole mobil a rozespale se tážu. „No, prosim?“
Z druhé strany se ozve (na mne až příliš sladký hlas): „Tak co miláčku, jak ses vyhajala. Co nožičky, nezebou tě?“ To už otevírám jedno oko a hlas z druhé strany pokračuje: „Ale že mi trvalo, než sem ti je zahřál, ty potvůrko.“ To už mám oči dokořán a v duchu si říkám: „Sním, či bdím?“ málem bych se pleskla, chce se mi strašně smát. Pán je naladěn, tak ho ještě chvilku nechám vrkat, pomyslím si a dál poslouchám: „Teda ale ta tvoje prdelka… mmm a….“ To se nedá, vybouchla sem v nezřízený smích. Pán byl zaskočen a mlčel. Po chvilce povídá: „Alenko si to ty?“ Já na něj: „No, jsem sice Martinka, ale jako budíček to nebylo vyloženě blbé…“ Tlemila jsem se jak prdlá, pán na druhém konci už také. Omlouval se, chudák, jak jen mohl. Neviděla jsem ho sice ale v ten moment byl určo červenej až na zadeli 
😀 Poté přišel kluk a ukazuje mi mobil, kde měl sms – Ahoj Simono, proc si mi dala todle cislo, kdyz se ti na nej nejde dovolat? ahoj Tomas. To jsem už na plno vstala a koukla, zda není náhodou dnes úplněk – a ejhle, je. 😀 Takže, pokud se vám dnes stane něco neobvyklého, ani se nedivte. Jinak vám všem přeji krásný a klidný dník, lidičkové a lidičky
