Já nemohl se dočkat zprávy, zda pojedeme do Jihlavy.
Dobrá zpráva přichází a pak ten den nadchází.
Z Brna k polednímu vyrážíme, co nás čeká netušíme.
Tenhle vlak, to expres věru není, každou chvíli zastavení.
Spíše máme pocit při jízdě, jak osedlal by hlemýždě.
Než k Jihlavě dorazíme, ve vagónech prázdno zříme.
Ještě chvíli, vlak se snaží, za chvíli jsme na nádraží.
Zvolna zvedám ztuhlé kosti, vlak tu končí, času dosti.
Vlak už stojí, cestující vylézají, na perónu otálejí.
V klídečku se oblékáme, náhle se však vylekáme.
Co je tohle, co se stalo, vagónem to nějak hnulo.
Vlak se pohnul, honem ven, tohle není jenom sen.
Náhle ztrácíš všechen klid, dveře nejdou otevřít.
Jak vězni tam trčíme a už v dálku frčíme.
Nepropadej panice, i jinde jsou stanice.
Zadarmo se povozíš, kousek světa uvidíš.
Zkouším Tě tím uklidnit a snad něco vymyslit.
Než však přišla místa nová, brzdí kola ocelová.
S vyhybkami vexlují, nazpět s námi šibují.
Znovu nás vlak přiváží na jihlavské nádraží.
Teď už rychle, rychle ven, ať se tomu zasmějem.
Že jsme šťastně dorazili a nikde jsme nebloudili.
Po prudkém zánětu mozkových blan ve svých 19 měsících zcela oslepla a ohluchla. Přes svůj dvojnásobný handicap z ní vyrostla inteligentní a krásná žena. Zásluhou své učitelky Anne Sullivanové, která provázela Helenu po celý život, se naučila nejen mluvit, ale dokázala absolvovat i studium na Harvardské univerzitě a získala doktorát.
Již její první kniha „Povídka mého života“ měla nečekaný úspěch. Některé další její díla byly přeloženy i do českého jazyka.
Již delší dobu je na trhu k dostání několik desítek počítačových a konzolových her, které díky svému zpracování umožní nevidomým si je zahrát. Zrakově postižených je po celém světě více než 300 milionů, z toho zhruba 45 milionů z nich je zcela nevidomých. Ti byli donedávna ochuzeni o, pro nás tak samozřejmé, hraní videoher. Mnoho z nás si tak ani neuvědomuje, jak hodnotným přínosem jsou podobné simulace pro zrakově (a jinak) postižené. (Pokračování textu…)
Oslepl v sedmi letech a o deset let později ztratil rodiče. Začínal jako jazzový pianista a zpěvák. V roce 1952 začínal s nahrávkami ve studiu, v roce 1954 pak nahrál další, kde spojil gospel se světským blues jako nový styl. S tím se rychle prosadil.
Během své kariéry se Ray setkával s úspěchy, a to dokonce i v období, které nebylo černochům nakloněno. V roce 1961 nahrál píseň Hit the Road Jack. V 60. letech ho dokonce jeho domovský stát Georgie zažaloval za zrušení koncertu před segregovaným publikem. Soud mu doživotně zakázal vystupování v Georgii. V roce 1979 se dočkal od Georgie veřejné omluvy a jeho verze Carmichaelovy písně Georgia on my Mind (původně z roku 1930) je od roku 1979 ve státě Georgie oficiální státní hymnou. Byl závislý na heroinu, v roce 1965 absolvoval odvykací léčbu a díky svému obrovskému odhodlaní a vnitřní síle se vypořádal ze závislosti bez metadonové substituce.
V roce 1960 získal své první čtyři ceny Grammy za album The Genius of Ray Charles. Koncertoval po celém světě. V roce 1982 a 1989 dokonce vystoupil v Československu v pražské Lucerně.
Má hvězdu na Hollywoodském chodníku slávy.
Omyl: Hluchoslepá osoba nevidí a neslyší, nemůže se nijak domluvit.
Skutečnost: Totálně hluchoslepých osob je na světě velmi málo. Někteří z těchto lidí jsou zcela neslyšící a nevidomí, ale většina má zachovány zbytky jednoho nebo obou poškozených smyslů. Většina osob má zachován jeden smysl, který může využívat s pomocí kompenzační pomůcky (např. u vady sluchu sluchadlo, kochleární implantát) nebo používat při komunikaci speciální dorozumívací systémy, znakový jazyk, taktilní znakový jazyk a různé druhy prstových a dotykových abeced.
Omyl: Červenobílá hůl je ozdobená bílá hůl reflexními proužky.
Skutečnost: Červenobílá hůl je uzákoněným označením osoby, která má kromě zrakové vady ještě vadu sluchovou.
Omyl: Hluchoslepí neposlouchají hudbu, nesledují televizi.
Skutečnost: Hluchoslepí vnímají hudbu vibracemi, pomocí sluchadla mohu vnímat hudbu plně, i když někteří mluvenému slovu nerozumí.
Omyl: Při rozhovoru s hluchoslepým – nedoslýchavým je potřeba zvyšovat hlas.
Skutečnost: Není potřeba zvyšovat hlas, je však nutné mluvit směrem k jeho lepšímu uchu, a to zřetelně a pomaleji.
Amadou a Mariam je hudební duo z Mali. Tvoří ho zpěvačka Mariam Doumbia a Amadou Bagayoko. Jsou také známí také jako „slepý pár z Mali“. Poprvé se potkali v ústavu pro nevidomé, kde zjistili, že se oba zajímají o hudbu a mají stejný hudební vkus.
Jejich první společné nahrávky vznikaly v osmdesátých letech minulého století. Byl to pouze zpěv a jednoduché kytarové aranže. Svůj pozdější typický zvuk našli až na začátku devadesátých let. Dnes jsou snadno poznatelní díky originální směsi typického malijského zvuku s rockovými kytarami, syrskými houslemi, kubánskými trumpetami, egyptským ney, kolumbijskými trombony a indickou tablou. Hudba, ve které se objevují všechny tyto nástroje bývá někdy označována jako afro-blues.
Mezi lety 1974–80 hrál Amadou ještě navíc s kapelou Les Ambassadeurs du Hotel. V roce 1980 se Amadou a Mariam vzali a začali vystupovat společně. Amadou pak stále ještě pokračoval ve své sólové hudební dráze a navíc ještě vedl hudební program v ústavu pro nevidomé v Bamaku.
Do roku 1985 se pár proslavil hraním tzv. malijského blues. V tomto roce také podnikli úspěšné turné po Burkině Faso. O rok později se pár přestěhoval do Pobřeží slonoviny. Tam společně nahráli několik demo kazet, které vedly až k nahrávání jejich prvního alba Sou Ni Tile in Paris, které se ve Francii stalo hitem. Pár postupně začínal hrát na festivalech po celém světě.
V roce 2003 se spojili s hvězdou world music Manu Chaem, který produkoval jejich album Dimache à Bamako (Neděle v Bamaku), na kterém si také zazpíval.
Samír Doshi měl vždycky rád výzvy. Poté, co dvaatřicetiletý inženýr oslepl, jej nejvíc trápilo to, že už nemůže hrát své oblíbené videohry – třeba The Legend of Zelda. Poslouchal sice audioknihy, ale zoufale mu chybělo soutěžení.
Doshi si tak vytvořil vlastní Rubikovu kostku za použití samolepek s texturou, plastových drahokamů a látek, aby pomocí svých prstů zvládl tento trojrozměrný hlavolam.
Komunita Redditu poskytla slepému muži neuvěřitelnou podporu.
Poté, co oslepl, si inženýr Samír Doshi vytvořil upravenou Rubikovu kostku pro nevidomé a vyřešil ji. O svou zkušenost se podělil na Redditu
Slepý muž dostal na své příspěvky masivní pozitivní odezvu. Jeho původní post má již více než tisíc komentářů, a mnozí lidé mu také poslali osobní zprávu, v níž mu děkují za sdílení zážitků ze života se slepotou.
Příští cíl nevidomého muže je velmi ambiciózní: chce získat křeslo v illinoiském Domě reprezentantů. „ Nevidomí lidé mohou dělat víc, než si mnozí myslí. Kvůli slepotě nemusíte být odkázáni na druhé. Že jste slepí, neznamená, že nemáte vizi.“
Lormova abeceda byla vytvořena v 19. stol. mladým hluchoslepým Hieronymem Lormem, který ji používal pro vlastní účely. Česká modifikace německé úpravy původní Lormovy abecedy byla provedena hluchoslepými osobami na edukačně rehabilitačním pobytu o.s. Lorm – Společnost pro hluchoslepé v červnu roku 1993.
Způsob komunikace s hluchoslepým člověkem závisí především na rozsahu jeho postižení. Někteří hluchoslepí lidé využívají zbytků zraku a sluchu a mohou tak číst zvětšené písmo a slyšet pomocí sluchadla, jinou kombinací je úplná ztráta zraku se zbytky sluchu či naopak. Zde se ke komunikaci s okolím využívá Braillovo písmo, znakový jazyk či prstová abeceda. Největší pozornost potřebují však lidé zcela hluchoslepí, kteří se dorozumívají Lormovou abecedou, taktilním znakovým jazykem pro hluchoslepé, případně dalšími dohodnutými komunikačními technikami.
Ke komunikaci se využívá dlaňová strana nejlépe levé ruky, prsty ruky držíme mírně napjaté a roztažené. Mluvčí vyznačuje jednotlivá písma svým ukazováčkem dotykem do dlaně a na prsty ruky příjemce.
Naprostá většina dorozumívacích způsobů hluchoslepých je založena na doteku. Získávání komunikačních dovedností prochází určitými vývojovými etapami, které se od sebe liší stupněm abstrakce používaných symbolů. Jejich sled mívá různý průběh. K neverbálním způsobům dorozumívání patří: