Naprostá většina dorozumívacích způsobů hluchoslepých je založena na doteku. Získávání komunikačních dovedností prochází určitými vývojovými etapami, které se od sebe liší stupněm abstrakce používaných symbolů. Jejich sled mívá různý průběh. K neverbálním způsobům dorozumívání patří:
Komunikace v nesymbolické rovině spočívá ve sledování chování hluchoslepého dítěte a pohybů jeho těla. Jedná se o tzv. řeč těla, která má vlastní vyjadřovací systém, založený na vrozených gestech, jejichž prostřednictvím hluchoslepý vyjadřuje své pocity, jimiž instinktivně reaguje na vliv okolního světa.
Komunikace prostřednictvím reálných objektů, kdy konkrétní předměty reprezentují prováděné činnosti, subjekty a objekty. Hlavním předpokladem vzájemného porozumění je schopnost chápat vztah mezi reálným objektem a jeho komunikačním významem, který reprezentuje (například jablko může být symbolem svačiny, talíř symbolem oběda, boty symbolem vycházky atd.).
Komunikace prostřednictvím symbolických objektů, reálné konkrétní objekty (předměty) jsou postupně zmenšovány nebo nahrazovány malými symbolickými částmi, které reprezentují celek (kousek látky z kabátu dítěti symbolizuje, že půjde na vycházku).
Komunikace prostřednictvím dvojrozměrné reprezentace objektů probíhá postupným nahrazováním konkrétních předmětů obrazy nebo reliéfními obrysovými konturami, které realisticky znázorňují daný předmět (např. reálný předmět hrnek se nahradí jeho obrázkem).
Dorozumívání prostřednictvím gestikulace využívá omezený počet přirozených posunků, které vyjadřují jednoduché činnosti. Jedná se o pohyby rukou a částí těla mající výrazný sdělovací charakter.
K verbálním komunikačním systémům jsou řazeny dorozumívací techniky vycházející z mluveného jazyka (mluvená řeč, čtení a psaní) nebo z jazyka znakového. Oba jazyky představují samostatné na sobě nezávislé komunikační systémy a volba dorozumívacího systému je vždy podřízena stavu konkrétního smyslu dítěte s hluchoslepotou.
Ke komunikačním systémům založeným na sluchovém vnímání patří především zvuková forma mluvené řeči. Většina jedinců s vrozenou hluchoslepotou ji však k dorozumívání nepoužívá, neboť nedostatečné sluchové vnímání neumožňuje získat její potřebnou úroveň.
Komunikační systémy založené na zrakovém vnímání používají zejména hluchoslepí se zachovalými zbytky zraku. Osvojují si nejčastěji znakový jazyk nebo znakovanou češtinu. V případě, že dříve komunikovali mluveným jazykem, volí některou z variant, která český jazyk vizualizuje. Nejčastěji je to písmo, které je zvětšené, případně barevně zvýrazněné tak, aby jeho velikost i barva respektovaly aktuální stav zraku hluchoslepého. Mluvenou řeč lze také odezírat, to znamená identifikovat sdělení prostřednictvím pohybů mluvidel při artikulaci. Úspěšnost odezírání je závislá na dosaženém stupni dorozumívacích schopností, dostatečné slovní zásobě, znalosti gramatiky českého jazyka, úrovni komunikačních zkušeností a množství informací o okolním světě. Dalším prostředkem dorozumívání může být prstová abeceda, která užívá různých poloh a postavení prstů k vyjádření hlásek nebo písmen. Znaky prstové abecedy mohou být artikulovány jednou nebo oběma rukama.
Pro většinu hluchoslepých jsou hlavním dorozumívacím prostředkem komunikační techniky založené na taktilním vnímání, na symbolech, které je možné vnímat hmatem a pohybem. Doteková prstová abeceda umožňuje vnímat informaci prostřednictvím vzájemného kontaktu komunikujících, kdy ruce příjemce informace jsou umístěny na rukou toho, kdo artikuluje tak, aby bylo možné sledovat tvar a pohyb jednotlivých znaků. Braillovo reliéfní bodové písmo je vytvořené kombinací šesti bodů seřazených do obdélníku, který se skládá ze dvou tříbodových sloupců. Pro hluchoslepé existuje jednoruční varianta Braillova písma do dvou prstů, kdy se jednotlivé znaky vpisují na levý ukazovák a prostředník a dvojruční varianta Braillova písma do prstů, při níž se osoba sdělující informace dotýká rukou příjemce tak, jako by psala na psacím stroji pro bodové písmo. K dlaňovým komunikačním systémům patří abecedy, v nichž každému písmenu odpovídá část prstu nebo dlaně a jejichž artikulace je vyjadřována různým tlakem. Umístění jednotlivých písmen na dlani a jednoduchý způsob jejich vpisování jsou rozloženy tak, aby dorozumívání nečinilo problémy. Nejznámější z nich je Lormova abeceda. Hluchoslepí, kteří vadu zraku a sluchu získali v pozdějším věku a umí používat český jazyk, se často dorozumívají vpisováním jednotlivých písmen do dlaně. Taktilní znakový jazyk je dotyková varianta znakového jazyka. Je založen na vzájemném kontaktu jedné nebo obou rukou komunikujících. Taktilním znakovým jazykem se dorozumívají hluchoslepí, kteří si jako první osvojili znakový jazyk a pak, v důsledku zhoršujícího se zrakového vnímání, byli nuceni přejít k jeho dotekové podobě.