Snídaně: sex, kakao a kex.
Oběd: kakao, kex a sex.
Večeře: jenom sex.
Jestli po týdnu váha neklesne, pak vynechat kakao a kex…
Pálení čarodějnic (také Noc čarodějnic, Filipojakubská noc, Valpuržina noc nebo Beltine) se odehrává v noci z 30. dubna na 1. května. Jedná se o velmi starý a dodnes živý lidový zvyk a zvláštní svátek. Tuto noc se lidé scházejí u zapálených ohňů a slaví příchod jara. Na některých místech se staví májka.
Mimo lidové zvyky se také jedná o druhý největší Satanský svátek. Na tuto noc připadala největší sabat Satanských kultů.
Noc z 30. dubna na 1. května byla pokládána za magickou. Svátek se původně pravděpodobně slavil o úplňku, jenž byl nejblíže dnu, nacházejícímu se přesně mezi jarní rovnodenností a letním slunovratem. Lidé věřili, že tuto noc se čarodějnice slétají na čarodějnický sabat, a skutečně je tato noc jedním z největších pohanských svátků. Lidé také věřili například v otevírání různých jeskyní a podzemních slují, ve kterých jsou ukryty poklady. Hlavním smyslem tohoto starého lidového zvyku byla pravděpodobně oslava plodnosti.
Na ochranu před čarodějnicemi (původně před zlými duchy a démony obecně, čarodějnice jsou až výsledkem inkvizičních procesů) se na vyvýšených místech zapalovaly ohně. Postupem času se z těchto ohňů stávalo „pálení čarodějnic“. Zapalovala se smolná košťata a vyhazovala se do výšky. Popel z těchto ohňů měl mít zvláštní moc pro zvýšení úrody. Někdy se rozhrnutým popelem vodil dobytek k zajištění plodnosti, jindy se přes oheň skákalo kvůli zajištění mládí a plodnosti. V Německu se čarodějnice slétávají na čarodějnický sabat do Brockenu.
Podobný svátek se slaví v mnoha jiných evropských zemích (Slovensko, Skotsko, Irsko, Wales, Švédsko, Finsko, Polsko, Německo). Různé země označují tento svátek různými jmény.
V Česku svátku nadchází První máj, svátek zamilovaných.
„Pane doktore, mám potíže se spaním. Každý večer se v posteli jenom
převaluji a pořád musím myslet na tisíc věcí.“
„Na to je docela snadný lék. Vždycky si před spaním dejte dva tři krajíce
teplého, čerstvého chleba a zapijte je kysaným mlékem.“
„A pak budu spát?“
„Ne, ale budete myslet jen na jednu věc.“
Je mi velkou ctí představit vám všem dalšího z „našinců“, který nejen že nenaříká na svůj životní úděl (nevidomost), nýbrž je zářným příkladem toho, ŽE NIC NENÍ NEMOŽNÉ.
Nevidomý publicista a moderátor Jakub Kamberský, absolvent oboru Kulturologie na Filosofické fakultě Univerzity Karlovy, si každý měsíc zve do vlastní talk show Trialogy B v klubu Biograf v pražských Košířích dvojici z řad herců, režisérů či osobností spjatých s rozhlasem. Právě kouzlo poslechové tvorby je hlavním tématem jeho debatních večerů.
*
Co vedlo ke vzniku této talk show?
„Pořady tohoto typu plynou často po povrchu, v tématech nejdou do hloubky, Vždy se mluví o práci pro divadlo, ale především pak pro televizi či film. Když už v nějakém rozhlasovém pořadu mají zaznít ukázky, většinou jde o úryvky z filmů, či televizních pořadů. O práci pro rozhlas se moc nemluví, natož aby zazněly ukázky z rozhlasových prací. V televizních talk show bych to ještě chápal, ale v těch rozhlasových???“ říká Jakub K. Přestože je trémista a bojí se hovořit na veřejnosti, řekl si, že je třeba překonávat výzvy, a když mu klub Biograf nabídl spolupráci formou komorních akcí (např. občas pozvat nějaké ochotnické divadlo), šel do toho. Přemýšlel, jestli by neměl přijít s něčím zcela novým, vybavil si legendární televizní pořad Miroslava Horníčka Hovory H, ale ve svém pořadu chtěl mít hosty dva, s ním tedy by byli tři – a hlavou mu bleskl název trialogy. Trialogy B.
Od nápadu (září 2012) k realizaci (pilotní večer v listopadu 2012) uběhla velice krátká doba – pouhé dva měsíce.
Naši čtenáři se mohou brzy těšit na tyto Trialogy B ve formátu MP3 v naší knihovně www.spvk.cz
kterou již testujeme i pro tento formát, tedy MP3. Chceme z důvodu velkého zájmu knihovnu rozšířit i o komentované filmy.
Přátelé, skupina SION srdečně zve všechny na svůj koncert, který se bude konat 5. 4. 2014 ve sboru CASD v Českém Těšíně na ul. Krátké 2 v 16.00 hodin. Přeji všem nezapomenutelný zážitek a příjemný poslech. Přeposílejte, aby si tento zážitek mohlo vychutnat co nejvíce lidí. Přeji krásný den…
Že olympijské hry mají svůj původ v antických olympijských hrách ve starověké řecké Olympii na poloostrově Peloponés (první tehdejší olympijská slavnost se konala již roku 776 před naším letopočtem) i že první novodobé olympijské hry se konaly v roce 1896 v Athénách a jejich zakladatelem byl baron Pierre de Coubertin, je asi každému známo. Jak to však bylo s olympijskými hrami pro zdravotně postižené sportovce?
Na počátku stál Sir Ludwig Guttmann, neurolog a vedoucí léčebně-rehabilitačního centra v anglickém Stoke Mandeville vybudovaného pro válečné veterány s poraněním páteře, upoutané na invalidní vozík. Jednou z rehabilitačních procedur byly i některé druhy sportu. První organizovaná soutěž se konala 28. července 1948 za účasti 16 pacientů různých rehabilitačních zařízení, a nebyla náhoda, že se právě v té době konaly první poválečné olympijské hry v Londýně. O čtyři roky později se přidali reprezentanti Holandska a vznikly mezinárodní Stoke-mandevillské hry vozíčkářů, předchůdce paralympijských her. Guttmannova myšlenka organizovat pro zdravotně postižené soutěže ve stejném roce a na stejném místě jako olympijské hry se naplnila na prvních letních paralympijských hrách v Římě roku 1960, kdy se soutěží v osmi sportovních disciplínách zúčastnilo 400 sportovců z 23 zemí. Soutěže byly vypsány jen pro sportovce s paraplegií. Od té doby se letní paralympijské hry konají každé 4 roky, stejně jako olympijské hry, na stejných sportovištích a se stejným ubytováním v olympijské vesnici pak od roku 1988. Dr. Guttmann je právem nazýván Coubertinem paralympijského hnutí.
Od roku 1976 se paralympijských her mohou účastnit i zrakově postižení a sportovci s různými druhy amputací.
Nyní se blíže podívejme na zimní paralympijské hry.
Zimní sporty pro zdravotně postižené se rozvíjely pomaleji než letní a v počátcích se konaly na jiných místech než ZOH. První zimní paralympijské hry se konaly v roce 1976 ve švédském Örnsköldsviku. Své síly zde změřili lyžaři s amputacemi a zrakově postižení v klasickém i sjezdovém lyžování a v rychlobruslení na speciálních saních. Teprve páté ZPH se mohly uskutečnit na stejném místě jako ZOH – v Albertville (Francie) roku 1992.
Lillehammer 1994 znamenal obrovský posun pro ZPH – jednak zde byl poprvé představen sladge hokej, který se stal divácky velmi populárním, jednak se poprvé účastnila česká výprava s deseti sportovci. Úspěch v podobě bronzové medaile nám zajistil sjezdový lyžař Stanislav Loska.
Velice úspěšná byla výprava na 7. ZPH v japonském Naganu (1998). Z 571 sportovců z 32 zemí bylo 6 z ČR, z nichž 7 medailí – 3 zlaté, 3 stříbrné a 1 bronzovou přivezly dvě zrakově postižené lyžařky – Kateřina Teplá a Sabina Rogie. Kateřina Teplá s trasérem Pavlem Teplým zvítězila ve slalomu, obřím slalomu a super obřím slalomu (super G), ve sjezdu skončila druhá. Sabina Rogie s trasérem Michalem Karáskem vybojovala jak ve slalomu, tak v obřím slalomu druhé místo a v super G místo třetí.
Na 8. ZPH v Salt Lake City obhájila Kateřina Teplá paralympijské zlato v obřím i super obřím slalomu a ve sjezdu krásné 2. místo, Sabina Rogie měla ve slalomu a obřím slalomu bronz.
V březnu 2006 se konaly ZPH v italském Turíně. Při účasti pěti českých sportovců získala jediný cenný kov – stříbro v superobřím slalomu – zrakově postižená lyžařka Anna Kulíšková s trasérem Martinem Kulíškem.
V březnu 2010 přivítal účastníky 10. ZPH Vancouver. Naši republiku reprezentovalo 20 sportovců, poprvé také sledge hokejisté, jediné medailové umístění vybojovala v super G lyžařka Anna Kulíšková (trasérka Michaela Hubačová) – bronz. Nejúspěšnější výpravou bylo Rusko – 12 zlatých medailí.
Na 11. ZPH v Soči, konaných od 7. do 16. března 2014, se 18 našich reprezentantů představí ve dvou sportech – sledge hokeji (čtrnáctičlenný tým) a alpském lyžování, pod které spadá i nová disciplína snowboardcross, kterou pojede spastik Tomáš Vaverka. Mezi lyžaři jsou tělesně postižení Oldřich Jelínek a Stanislav Loska a zrakově postižený lyžař Patrik Hetner s trasérem Miroslavem Máčalou – ten má startovat ve slalomu a obřím slalomu. Vlajkonošem výpravy byl zvolen Stanislav Loska, pro něhož to bude již šestá olympiáda. Držme jim palce!
Josef Toman (15. dubna 1894, Lukavice – 31. prosince 1972, Beroun) byl český nevidomý klavírista, varhaník a skladatel.
*
Život
Pocházel z rodiny zemědělského dělníka. Ve třech letech přišel při úrazu o oko a později přestal vidět i na druhé. Byl přijat do Klarova ústavu pro nevidomé v Praze a měl se vyučit kartáčníkem. Učil se však také hře na lesní roh a na klavír, ale další studium hudby mu vedení ústavu nechtělo povolit. Nakonec se ředitel Wagner žádosti podvolil, ale s podmínkou, že nikdy nebude žádat o místo učitele hudby na Klarově ústavu.
Za první světové války se uvolnila některá varhanická místa, tak se stal v roce 1915 varhaníkem v Červeném Kostelci. V následujícím roce vykonal státní zkoušku ze hry na klavír a začal učit hudbě. Dál studoval hru na klavír u prof. Štěpána a nějaký čas i skladbu u Vítězslava Nováka. V roce 1916 vykonal státní zkoušku ze hry na klavír. Po válce získal v konkurzu místo ředitele kůru v Berouně. Založil soukromou hudební školu, která si získala brzy velmi dobrou pověst. V roce 1926 se oženil. Pořádal klavírní a varhanní koncerty doma i v zahraničí. Jeho improvizační schopnosti při hře na varhany ocenil i Václav Talich. Vystupoval i v rozhlase, především jako interpret svých skladeb.
Jeho skladatelské dílo zahrnuje 78 děl. Kromě klavírních skladeb psal i písně, sbory a komorní hudbu. Jako ředitel kůru a varhaník zkomponoval i řadu chrámových skladeb.
Tři králové
Tři králové je lidové označení pro mudrce, kteří podle novozákonních evangelií navštívili krátce po narození Ježíše v Betlémě a přinesli mu zlato, kadidlo a myrhu. Bible však vůbec neříká, kolik jich bylo, i jména Kašpar, Melichar a Baltasar jim byla přisouzena až na základě středověké legendy. V západní liturgické tradici je svátek Tří králů ztotožněn se slavností Zjevení Páně a církev jej na Západě i Východě slaví 6. ledna.
Tento svátek je svou podstatou totožný se slavností Narození Páně, je dvanáctým dnem Vánoc a fakticky jím Vánoce vrcholí a končí. Svátek Tří králů upomíná na okamžik, kdy se Kristus zjevuje nejen izraelskému národu, ale všem; dává se rozpoznat jako král všech.
*
Legenda
Podle legendy byli tři mudrci či mágové z bible pohané, hvězdopravci zřejmě z Persie, babylonští kněží kultu Zarathursty. Jejich znalost pohybů hvězd a pozornost vůči nim je spojována s proroctvím z knihy Numeri, kde Balaám předpovídá, že z rodu Jákobova vyjde hvězda, nový král Izraele.
„ Králové Taršíše a ostrovů přinesou dary, budou odvádět daň králové Šeby a Seby. “
— Žalm 72, 10 ČEP
V evangelním příběhu samotném není řeč ani o králích, ani o jejich počtu. Poprvé se o třech mudrcích zmiňuje církevní spisovatel Órigenés na počátku 3. století, který počet tří zřejmě vyvozuje z počtu darů, které Ježíši přinášejí. Označení králové se pak objevuje až v 6. století u sv. Caesaria z Arles (pravděpodobně podle zmínky v 72. žalmu). Počet mudrců však v jednotlivých výkladech kolísal od počtu dvou až čtyři v západní církvi po dvanáct ve východní. Jmen Kašpar, Melichar a Baltazar se jim dostává zřejmě až v lidových vyprávěních v 7. století, jsou napsána také na fresce v Raveně datované po roce 560 po Kristu. Prvním, u koho se tato jména spolehlivě objevují, je kancléř pařížské Sorbonny ve 12. století, Petr Comestor.
Středověk je také obdobím, kdy byly těmto jménům přiřazeny jednotlivé dary. Tyto tři dary měly také představovat veškerou hmotu, neboť zastupují veškerá v té době známá skupenství. Jednotliví králové pak podle různých výkladů představují všechna období lidského života; na scénách klanění Tří králů je jeden z nich zobrazován jako mladík, druhý jako muž a poslední jako stařec.
Tři králové nebyli nikdy oficiálně svatořečeni, avšak jsou uctíváni jako patroni poutníků a hříšníků. Ostatky svatých Tří králů podle legendy nalezla svatá Helena, která je přivezla do Konstantinopole a později darovala milánskému biskupovi. Po dobytí Milána roku 1158 císařem Fridrichem Barbarossou kolínský arcibiskup Rainald z Dasselu převezl tyto ostatky do Kolína nad Rýnem, kde je uložil do chrámového pokladu kostela sv. Petra. Ostatky Tří králů se staly místem úcty mnoha poutníků, jeden z významných zlatotepců Mikuláš z Verdunu pro ně zhotovil relikviář ze vzácných materiálů. Od roku 1948 je tento relikviář umístěn za hlavním oltářem kolínského dómu.
K † M † B † a příslušný rok
Požehnání na dveřích fary ve Lstiboři, okres Kolín
V katolických zemích se o svátku Zjevení Páně (6. ledna) píše posvěcenou křídou na dveře domů a chlévů zkratka K † M † B † nebo latinský ekvivalent C † M † B † (nebo † C † M † B ) jako formule požehnání. Místo českého K se používá latinské C (Casparus – Kašpar). Zkratka se vykládá jako iniciály tří králů. Původní text zní Christus mansionem benedicat – Kristus ať obydlí žehná, ať Kristus požehná tomuto příbytku (po celý rok – proto se za třetí křížek píše letopočet). Tři křížky symbolizují Nejsvětější Trojici, tj. Otce, Syna a Ducha Svatého. Nejsou to tedy znaménka „plus“ mezi iniciálami.