To si tak s přítelem sedíme na zahrádce u hospody, vzduch je čistý (zrovínka po dešti).
Nákup máme za sebou, tak si dáme jedno pivko a jen tak klábosíme. Můj zrak upoutala postarší dáma s podpůrným vozíčkem. Motala se v obrovské louži za zahrádkou. Povídám: „Hele za tebou je paní s vozejkem, motá se v louži jak motovidlo, asi se jí zaseklo kolečko. Jdi jí CHUDINCE pomoct.“ Přítel už, už vstával, když tu pojednou vyšel pán z hospody a jal se jí pomoci dříve. Naskytl se nám pohled hodný komedie. Paní začala vřískat, že pomoct nepotřebuje. Pán se jí zaskočený ptal, proč je tedy v té louži a motá se v ní? Hádejte… „No proč, meju si kolečka. Třeba využít že popršelo…“ Málem jsem se utopila a měla jsem co dělat, abych nevyprskla v hurónský smích. Jo, jo, za dobrotu na žebrotu. 
😀 Nutno dodat, že i ona dáma se pak vzniklé situaci smála. Takže vše dobré. Krásný, úsměvný den bez trapasů vám všem přeji, lidičkové a lidičky…
Hihi
