Rozhodla jsem se, že dnes udělám klukům bramborák, tentokrát zapečený v troubě s točeňákem, sypaný tvrdým sýrem, což je pro ně velká „MŇAMKA.“
Řekla jsem si, že nádobí tedy počká, neboť ještě přibude a že ho umyju až po upečení. Jelikož mám celkem malou kuchyňku, dala jsem jeden hrnec na okno. Vzhledem k tomu, že v něm byla voda, aby se odmočil, pro jistotu jsem ho přikryla poklicí. Co čert nechtěl (leč tušil), během okamžiku se na něm usídlila naše číča Sába. Vyhnala jsem ji jednou, podruhé, potřetí… Nedala si pokoj! Jak na něm rajtovala, voda se vlnila, což ji dopalovalo víc a víc, až najednou bááááááááááááááác! Poklice se odklopila tak šikovně, že se naše zvědavá nána samozřejmě ocitla v něm. Než se z něj „vyhrabala,“ byla mokrá jak MYŠ. Dobře ti tak, kačeno zvědavá, pomyslela jsem si a vyprskla smíchy. Lítala z kuchyně do síně jako by jí u zadku hořela koudel. Oklepávala se, prskala, vztekle se olizovala. Ještě nyní sedí u vchodových dveří a z bezpečné vzdálenosti jen tu a tam koukne na okno. Docela by mne zajímalo, co se jí v tomto okamžiku honí hlavou. Nuže, ne nadarmo se říká – KOMU NENÍ RADY, TOMU NENÍ POMOCI! 😀 Krásný dník bez nehod vám všem přeji, lidičkové a lidičky.