Když mi dnes ráno synátor psal na FB, že až po půl hodině čekání na zastávce zjistil, že daný bus byl zrušen, okamžitě mi naskočila příhoda má. To mě tak jednou kamarádka požádala, zda bych jí v Bystřici nekoupila pro mimčo sunar. Bydlela 2 km odsud, (což je podstatná informace). Řekla sem jí, že tedy ano. Kluk byl malej, mělo být vedro, rozhodla jsem se proto, že tam sfrknem vlakem a tak se stalo. Nakoupeno sem měla, čili nic nebránilo tomu, abychom vyrazili – bylo půl desáté. Na nádraží mi pípla sms, já zvědavá se dala do čtení a stihla odpovědět, když se přiřítil vlak, honem odeslat a nastoupit. Kluk za mnou téměř plápolal, ale dali sme to. Hned po nástupu přišel průvodčí. Dala sem mu lístek. Po kouknutí zvolal: „Milá pani, ale vy jste nastoupila do rychlíkuuuuuuuu“… Bác… no nic, stalo se. Vystoupíme na nejbližší stanici, tedy v Jablunkově. Když jsme tam dorazili, pro jistotu jsem se běžela zeptat, zda vlak, který stál na peroně jede skutečně do Hrádku. Paní mne ujistila, že ano. Takže jsme honem opět v poklusu nastoupili. Přišla průvodčí a po kouknutí na lístek zvolala: „Paní, ale vy jedete na opačnou stranu“… To už mě málem trefilo. Nic no, tak příští stanici vystoupíme. Sotva sme vylezli, kdesi na samotě u lesa, přiřítila se k nám z dřevěné zastávky průvodčí, že jí volali z Jablunkova a moc se mi omlouvají. Řekla jsem jen, že mi to je prd platný, když jsem kdesi, nevím kde a nevím ani jak se do Hrádku dostat. Kluk byl už schvácenej vedrem, unavenej, ukňouranej… znáte to. Paní zalezla do budky, následně vylezla a povídá: „Víte co? za chvilku tudy pojede nákladní vlak. Už sem mluvila s chlapama, vemou vás do Hrádku.“ Musela jsem se fakt smát. Zdvořile jsem poděkovala, s tím, že si zajdu na bus. Jen, zda by byla tak laskavá a ukázala mi kudy se vydat. Ochotně šla semnou se slovy, že si stejně musí koupit chleba. Abych to uplně nevokecávala. Na bus sme se dostali, v Hrádku na mě pan řidič se smíchem křičel, že teď jsme opravdu na místě. Jakmile jsme vystoupili, kamarádka už čekala a tlemila se od ucha k uchu. V Hrádku zavládlo všeobecné veselí. Všichni zde už věděli, že jsme malí velcí cestovatelé. A kolik bylo hodin? 13… 
😀 Suma sumárum, jsme tedy jeli 2 km 3 a půl hodinky. Mimochodem, synátor pak půl dne prospal. Krásný dník vám všem přeji, lidičkové a lidičky.
Vlak
