A toto jste věděli?

Amálie Kutinová – (22. června 1898 Rouchovany – 30. března 1965 Vrchlabí) byla česká spisovatelka, která se proslavila zejména díky šestidílné sérii knih Gabra a Málinka, inspirované jejím dětstvím a mládím prožitým ve Štítné nad Vláří nedaleko slovenských hranic a především ve Valašském Meziříčí, kde obě „povedené dcerky“ studovaly na gymnáziu. Je to matka české spisovatelky a dramatičky Marie Kubátové. V březnu 1903 se rodina řídícího učitele Jana Taubera přestěhovala z Rouchovan do Štítné nad Vláří, kde Amálie se svými sourozenci vyrůstala. V roce 1907 vypukl ve Štítné obrovský požár, kterému padla za oběť téměř celá vesnice, Jan Tauber byl během hašení postižen mrtvicí, která jej trvale upoutala na lůžko. Po předčasném penzionování se celá rodina stěhuje v roce 1909 do Valašského Meziříčí, kde Málinka se svou starší sestrou Gabrou nastupuje v září téhož roku do dívčího reálného gymnázia. Gabra ani Málinka však gymnázium nedokončily. Málinka předčasně ukončila studium na valašskomeziříčském gymnáziu v červnu 1915 a není známo, na které škole Málinka v roce 1917 maturovala. Hned po maturitě odchází do lékárenské praxe do Tábora a v roce 1918 nastupuje studovat dvouletou farmacii na přírodovědecké fakultě UK v Praze. Po jejím dokončení v roce 1920 se provdala za ing. Jana Kutinu, který v Praze na Pankráci vlastnil od roku 1911 malé nakladatelství, později nazvané Besední pořady. Právě v tomto nakladatelství Amálie Kutinová začala od roku 1935 vydávat své vzpomínky na dětství a mládí pod názvem Gabra a Málinka. Veselé a laskavé příběhy si získaly u mladých čtenářů velkou popularitu, která vyvrcholila po roce 1989 vydáním 5. a 6. dílu. Po obsazení naší vlasti německými vojsky našla rodina útočiště v Křinci u Nymburka, kde Málinka opět pracovala jako lékárnice. O životě ve venkovské lékárně napsala spisovatelka laskavé povídky, které byly později vydány pod názvem Naši pacienti. V roce 1948 byla Amálii Kutinové zakázána totalitním režimem další spisovatelská činnost. V roce 1952 se stěhuje se svým manželem k dceři Marii Kubátové do Vrchlabí. Kromě dcery Marie měla syna Jana Kutinu (1924- 2008), který byl později profesorem mineralogie na Washingtonské universitě. Ve Vrchlabí se spisovatelka začala věnovat folkloristické práci. Výsledkem jejího mnohaletého úsilí bylo vydání několika knížek pro děti, z nichž některé napsala spolu se svou dcerou Marií Kubátovou. Zemřela předčasně uprostřed činorodé práce 30. 3. 1965 a je pochována v Horních Štěpanicích.