Výchova štěňátek pro nevidomé

Věděli jste, že spolupráci nevidomého člověka a vodicího psa zpracovává už nástěnná malba v antickém městě Herculaneum, jež spolu s Pompejemi zahladil výbuch Vesuvu 24. srpna roku 79 n. l.? Že je tomu již téměř sto let, kdy v Německu započal první systematický výcvik vodicích psů, kteří tenkrát byli určení jako pomůcka pro válečné veterány oslepené bojovými plyny? Že v Československu se psi snaží pomáhat nevidomým už od roku 1922?
Od prvních pokusů výcviku psů pro vodění nevidomých již uplynula pěkná řádka let a na rozdíl od oněch dob začíná dnešní příprava vodicích psů již ve věku dvou měsíců. Mezi plemena, která se celosvětově pro tuto práci užívají, patří zejména labradorský a zlatý retriever, v posledních letech častěji také flat coated retriever, samozřejmě zůstává německý ovčák, rovněž bílý švýcarský ovčák, dále se začíná prosazovat i vznešený královský pudl, který nelíná, případně jsou tato plemena cíleně křížena. V naší škole máme ve výchově a výcviku také několik kříženců královského pudla a zlatého či labradorského retrievera, které jsme si přivezli ze zahraničí. V zemi jejich původu jsou pracovně velmi žádáni a patří k oblíbeným. V České republice jsou prozatím mezi prvními.
Vybraná štěňátka s předpoklady pro zdravý růst a vhodné povahové vlastnosti nám pomáhají vychovávat rodiny pečovatelů. Jsou mezi nimi jak studenti, tak rodiny s odrostlými dětmi. Všichni si jsou vědomi, že svěřené něžné klubíčko během deseti měsíců vyroste v dospělého psa a jednoho dne odejde pracovat k nevidomému člověku. S tímto vědomím jej také vychovávají. Spoléháme na ně, že štěňátka naučí plně důvěřovat lidem, sdílet s nimi bezproblémově dům či byt, jezdit veřejnými dopravními prostředky a zvykat si na rušný provoz města. A co je například pro budoucího vodicího psa tabu? Nežebrá u stolu, nespí s člověkem v posteli, ale má svůj pelíšek, kde ho nikdo neruší a kde v klidu odpočívá a sní.
Pečovatelům jsme stále k dispozici radou, učíme je správně reagovat na psí nápady a korigovat výchovu potřebným směrem. Štěňátkům výuku předkládáme formou hry, aby je nácvik dovedností bavil. Na prospívání dohlíží koordinátor, každých 14 dní se štěňátka setkávají a učí se chovat ve společnosti ostatních psů, společně si hrají a učí se být ze hry odvolatelní a postupně další a další zvyky. Pečovatelem se může stát každý, kdo má pozitivní vztah ke psům, dokáže být ve výchově laskavý avšak zároveň důsledný, kdo se psa ale nakonec dovede vzdát ve prospěch handicapovaného člověka. Lidé, kteří do světa nevidomých a jejich vodicích psů nevidí, si často myslí, že vodicí psi jsou chudáci, kteří pořád pracují. Není tomu tak. Míra práce a zábavy musí být vyrovnána, musí se proběhnout, zaskotačit si s ostatními. Na rozdíl od mazlíčků, kteří čekají, až se jejich pán vrátí z práce, jsou vodicí psi již od štěněcího věku stále s lidmi, chodí s nimi do školy i do zaměstnání.
Štěňátka se dočasně svěřují lidem obvykle ve dvou měsících věku a zde zůstávají do doby prvních narozenin. Pak se pečovatelé mohou rozhodnout, zda si nyní již dospělého pejska ponechají i během vlastní přípravy – výcviku pro službu vodicího psa, který trvá dalších 6-8 měsíců. Po nezbytných zdravotních testech a vyšetřeních v případě, že je vše v pořádku, se z pejska následně stává řádný student školy. Každý pracovní den ráno jej pečovatelé do školy přivedou, cvičitelé s nimi přes den pracují a odpoledne odcházejí zpět do svého domova odpočinout si do voňavého pelíšku. Nemylte se – psi se do školy těší, výukový program je přizpůsoben individuálně každému z nich. Komu by se také nelíbilo, za každou dobře vykonanou práci dostat pamlsek a pohlazení.