Poslední stránku otočil den,
soumrak nad krajem se snáší,
před dveřmi čeká host – sen,
sluneční paprsky tiše zháší.
První hvězdička lampičkou svou
nejhezčím přáním náhle svítí,
být světýlkem zářícím tmou,
nezmizet jen tak v černé síti.
Měsíc stříbrnou hlavu sklání,
beze slov dolů k zemi se dívá,
možná chtěl přát dobré spaní,
místo písně jen ticho zaznívá.
Větřík, věčný tulák přišel,
aby poslechl si noci tón,
nepoví, co toho on slyšel,
z dálky přivítal jej zvon.
Dvanáct jeho srdce zvoní,
tmavé stíny mají zase bál,
pouze rosa slzičky roní,
vchází královna a kde je král…?
