O Homérovi, starověkém básníkovi, se traduje, že byl slepý. Ale i Polsko má svého nevidomého básníka. Andrzej Bartyński, který o zrak přišel jako dítě za druhé světové války, nyní vydává básně i u nás. Andrzej Bartyński, rodák z dnes ukrajinského Lvova, byl jako devítiletý hoch při vý
Poslední stránku otočil den, soumrak nad krajem se snáší, před dveřmi čeká host – sen, sluneční paprsky tiše zháší. První hvězdička lampičkou svou nejhezčím přáním náhle svítí, být světýlkem zářícím tmou, nezmizet jen tak v černé síti. Měsíc stříbrnou hlavu sklání, beze slov dolů k ze
Pozdravuji tebe, léto zas, přivezlo sis všeho dost, vůní i mnoho jiných krás, lidem a kraji pro radost. Pozdravuji tvoje horké dny, co k vodě všechny lákají, pozdravuji barev plné sny, jež nocí přinést se nechají. Pozdravuji zlatěžhavou zář, když slunce se tiše usmívá. Lehounce pohlad
Tvrdíš že píšu hezké básně a tak tedy bez upejpavé bázně smím si říkat poeta Já však zapomínám všechny rýmy v chvíli ticha kdy mám dlaně mezi tvými a jsem spíš popleta
Já nemohl se dočkat zprávy, zda pojedeme do Jihlavy. Dobrá zpráva přichází a pak ten den nadchází. Z Brna k polednímu vyrážíme, co nás čeká netušíme. Tenhle vlak, to expres věru není, každou chvíli zastavení. Spíše máme pocit při jízdě, jak osedlal by hlemýždě. Než k Jihlavě dorazíme,
Žil kdysi, kdesi – nevím kdo, nevím kdy a nevím kde, však vím jen to, ač slepcem zde, že barevných tónů slova pěl. On Homérem zván pro věčnost, a druhý jména stejného nám čekat velí nutnost, kéž svět by zrodil slepého, jenž pohladit by uměl. Pohádkou – písní potěšil, všechny vás něhy