V dnešní poště jsem měla mimo jiné balíček. Odesílatelem je Anton A. Pižurný. Mé překvapení, když jsem balíček rozbalila a v něm našla dárek – knihu Pandorina skrinka, jejímž autorem je právě odesílatel – bylo dokonalé. Srdíčko mi doslova přetékalo radostí, když jsem brala knihu do ru
Včera jsme se rozhodli pro návštěvu přítelova kamaráda. Jak se patří, jsme zašli do „SUPERmarketu“, že tedy vezmem něco dobrého pro jeho dcerku a nám tedy lahvinku plus chlebíčky, abychom nešli s prázdnou, že ano. Jak už to tak bejvá, když já vylezu z baráku, fronty byly všude strašid
Slečny hrají golf. Jedné z nich se povede dlouhý odpal, ale když se míček blíží k zemi, slečna ztuhne. Trefila se totiž přesně do čtveřice pánů, hrajících na vedlejší jamce. A vskutku: jednoho z nich míček zasáhne a chlápek se zhroutí k zemi zkroucený, s rukama vraženýma do rozkroku.
Stála jsem u pečiva, že si naberu housky. Přede mnou byla „slečna“ (mohlo jí být tak 13 a kluk snad 6 let). Ona držela košík, on dával do pytlíku housky. Najednou na něj štěkla: „Dělej ty demente!“, on na ni: „Drž hubu ty krávo!“… Čelist mi spadla málem až na zem. No nic, pomysl
Když mi dnes ráno synátor psal na FB, že až po půl hodině čekání na zastávce zjistil, že daný bus byl zrušen, okamžitě mi naskočila příhoda má. To mě tak jednou kamarádka požádala, zda bych jí v Bystřici nekoupila pro mimčo sunar. Bydlela 2 km odsud, (což je podstatná informace). Řekl
Tati, přeložili mě do zvláštní školy. Výborně synku, když na to máš, tak studuj. * Malý chlapec stojí v poli a radostně pozoruje rudý obzor. Kolem jde pocestný a říká: „To je nádhera! Taky Tě tak těší ten západ slunce?“ „To není západ slunce. To hoří škola!“ *
Autor: Lowryová Lois *** Název: Spočítej hvězdy *** Anotace: Kniha americké spisovatelky Lois Lowryové je napsaná na základě skutečných událostí, kdy se v malém Dánsku semknutém kolem milovaného krále Kristiána X. stala zvláštní věc. Slušnost obyčejných Dánů zvítězila nad strachem; a
Že je přítelův taťka vtipálek vím dlouho, nicméně včera mě ZASE dostal. To si tak sedíme u snídaně s kávičkou, když se mě zcela vážně zeptal: „Martinko a nechtěla bys zlato?“ Mám ho moc, tak budu rozdávat.“ V duchu sem si hned řekla, že v tom bude zas nějaká kulišárna. On pokračoval:
Včera jsem stála na autobusové zastávce, když přijelo auto a s klidem Angličana zaparkovalo přímo na stanovišti. V duchu mi blesklo: „No tak to si dělá kozy, ne?“ Nedělal. Vylezl a šel do háje. Bus přijel a musel se postavit za něj, tedy do středu silnice. Třeba měl onen pán něco důle